Jaká je situace okolo rozhodčích v OFS Olomouc?
Disponujeme sedmdesáti rozhodčími, což je ideální stav, protože obsazujeme zápasy mužů OFS a ještě si od nás vyžádá doplnění asistentů krajský fotbalový svaz, kde plní roli asistentů v I. B třídách. Často tam posíláme až deset sudích. Já, když jedu pískat I. B třídu, tak si v rámci nějakého mentorství s sebou většinou beru dva mladé z okresu, aby do té lepší soutěže nakoukli a je to pro ně bonus. Ještě jsme domluveni na spolupráci s okresem Prostějov, kterému občas pomáháme, že tam pošleme nějaký počet rozhodčích, jaký potřebují. Zatímco kraji je musíme dát vždycky, jim dáme podle toho, jestli máme k dispozici nějaké navíc.
Mnohdy si svazy stěžují, že jejich struktura rozhodčích je starší, jak to máte vy?
Máme super věkovou skladbu. Je to rozdělené na třetiny - dvacet rozhodčích je do osmnácti let, dalších dvacet od osmnácti do třiceti, od třiceti výš pak pětadvacet a pět rozhodčích má nad šedesát pět let. Nejstarším je pak pan Švancara, kterému bylo osmdesát šest let.
Takže se vám daří doplňovat listinu mladými rozhodčími?
Za rok 2022 se nám nějakým způsobem podařilo navýšit počet lidí o dvacet dva. Na jaře to bylo devět a na podzim třináct. Ale přišli jsme o šest rozhodčích, kteří postoupili do kraje a na jaro máme nachystané další dva, kteří půjdou výš. Je to stabilizované a jsme rádi, že se to nastartovalo a přichází proces obměny generace.
Jak takový nábor probíhá?
Hlásí se nám lidí hlavně na doporučení kolegů rozhodčích, většinou kamarádů, kteří spolu hrají v týmu a řeknou si to mezi sebou. Vnímají jako výhodu, že jeden den hrají a druhý den jdou pískat, díky čemuž si vydělají třeba šest tisíc měsíčně a baví je to. Navíc, když skončí v osmnácti s fotbalem, že se nedostanou do nějaké vyšší soutěže, tak můžou raději pískat, dostat se výš a mít za to peníze. Tři čtvrtina lidí přijde právě díky tomu, že někoho mezi rozhodčími znají.
A co náborová akce Chci pískat?
To je druhá věc. U nás se náboru věnuje hlavně pan Janáček. Je to akce FAČRu a chodí nám tam spousta kontaktů, ale řekl bych, že tak jeden z pěti má o to pískání opravdu zájem. Je to dané tím, že tam občas někdo někoho nahlásí schválně - třeba rodiče syna, nebo kamarádi nějakou holku, která o tom ani neví.
Jak to pokračuje, když někdo tedy má opravdu zájem?
Potom jim pošleme materiály, které si mají nastudovat, přibližně za tři týdny si domluvíme schůzku a pobavíme se s nimi, abychom věděli, co dělají, jestli za nějaký tým hrají, proč se přihlásili a podobně. Pak napíšou test, který dělají všichni rozhodčí jednou za rok a pokud je všechno v pořádku a mají předpoklady stát se rozhodčím, tak je vezmeme. Kromě toho i k dalšímu rozvoji rozhodčích pořádáme dva dvoudenní semináře, jeden na jaře, jeden v létě před novou sezonou. První den je zasvěcen teoretické části, druhý praktické, kde procvičujeme pohyb a návyky rozhodčích - práci s píšťalkou a praporkem. Dále pořádáme pro nováčky a perspektivní rozhodčí workshopy, které jsou tři na jaře a tři na podzim.
Jak ještě pracujete s nováčky?
Většinou pan Janáček jezdí s nováčky na lajnu, aby jim mohl pomoci, dát jim nějaké poznatky a podobně. Jako svaz jsme pořídili komunikátory, které na tyhle zápasy využíváme, protože díky nim můžeme dát nováčkům okamžitou zpětnou vazbu, jak zápas vedou a oni tak nemusí čekat na poločas nebo konec utkání. Když je ten zkušenější rozhodčí na hřišti, tak může dávat poznatky a radit, že má třeba něco dopísknout a podobně. Stejně tak třeba při ofsajdech může být zpočátku pro nováčka problém sledovat asistenty, tak mu může říct, že mává ofsajd a podobně. Mentor má navíc možnost slyšet, jak nezkušený sudí mluví s hráči a i v tomhle ho může usměrnit a poradit mu v detailních věcech. Je důležité, aby se je nenaučil ze začátku špatně, protože se to pak těžko odnaučuje.
Takže je možné, že komunikátory na nižších soutěžích uvidíme častěji?
To chci dodat, že bych zároveň nechtěl komunikátory zavádět jako nějakou stálou výbavu pro rozhodčí v okresních soutěžích. Musí se naučit řešit věci bez pomoci komunikátorů. Když máme tolik mladých, tak ano, ať si to vyzkouší, ale jako komise nechceme, aby se nám to rozmáhalo jako nějaký standard pro řízení zápasů. Chceme, aby si zvykli na malé diskrétní signalizace, dívali se na sebe a rozhodli praporkem. Kvalitní rozhodčí komunikátory nepotřebují. V lize je to samozřejmě něco jiného, protože se neslyší, ale my máme na zápase maximálně čtyři stovky lidí.
Není pro vás problém, že máte na listině několik aktivních hráčů?
Omluvenek bývá docela dost - třeba i pětadvacet ze sedmdesáti. Ale do budoucna je pro nás dobré mít rozhodčího alespoň ten jeden den. Co si budeme povídat, z těch lepších klubů to všichni nedotáhnou. Říkám jim, že budu rád, když se prosadí jako hráči, ale že když to nevyjde, tak budu rovněž rád, když budou pískat. Byl na to škaredý pohled, že když nebudou k dispozici oba dny, tak je nebereme, ale to ne. Tihle kluci mají perspektivu, protože můžou nějakou dobu hrát a pak přejít jenom na rozhodcování. Znám několik kluků, kteří hráli okresní soutěže, ale pak si uvědomí, že budou raději za pár let pískat krajské soutěže nebo výš.
Naopak jste asi rádi, když se vám přihlásí bývalý fotbalista než někdo, kdo fotbal nikdy nehrál, že?
Je lepší, když se člověk ve fotbale alespoň trošku pohyboval. Poznáme, jestli je někdo alespoň fotbalový fanoušek. Pokud se člověk nepohybuje ve fotbalových kruzích, tak musí hodně studovat pravidla a často se to odráží i v tom, že nemá cit pro hru. Je to tedy horší. Dá se to, ale člověk si to pak musí vydřít.
Čím si vysvětlujete, že zrovna v okrese Olomouc máte tolik sudích?
Myslím si, že jsme se jako komise přiblížili rozhodčím. Předtím to dělali zkušení borci, kteří pískali MSFL, mávali ligu a podobně. Oni jsou fajn, ale dělali to strašně na úrovni a kluci se jich třeba i báli. Teď s nimi mluvíme normálně a když spolu poprvé někam jedeme, tak se s nimi snažím mluvit normálně, aby ve mně měli důvěru. Snažím se jim všechno vysvětlit a ne jim nadávat nebo dávat pokuty. Jsme jedni z mála v republice, kdo má takový raketový nárůst. Před třemi lety jsme začínali v komisi a bylo v ní nějakých 29 rozhodčích. Nám se podařilo přivést přibližně přes padesát rozhodčích, což je rarita. Slyšel jsem to kolikrát i z FAČRu.
Proč tedy v jiných okresech mají nedostatek rozhodčích?
Myslím si, že to je přístupem komisí. Je potřeba být důležitý, rázný a vysvětlovat na nějaké úrovni. Ale zároveň se musíte k těm lidem a nováčkům nějak chovat. Pokud to bude tak, že já pískám dvacet let, všechno vím, všechno znám a vy jste takoví a takoví, tak ti nováčci do toho ani nepůjdou. Je tedy podle mě problém v tom, kdo komise vede. Nemůže to být v tom, že je někde málo lidí, nebo že by raději hráli na počítači, to je blbost. Všude se hraje fotbal a každá komise má šanci jít na trénink a nabídnout přivýdělek formou pískání. Říkám těm možným rozhodčím, že když skončí s hráčskou kariérou, tak pak můžou třeba jenom pískat a dostat se až do ligy. Olomoucko tam má Michala Křepského, Petra Dorušáka, Tomáše Klímu z Přerova. Kluci si pak uvědomí, že je pravda, že tihle rozhodčí jsou odsud a že tam šance je. Ale jakmile je komise jen komisí, jen trestá, tak do toho lidé nejdou a nikdo to kamarádovi nedoporučí.
Kolik si rozhodčí na okresní úrovni může vydělat?
Není to nic tajného, na stránkách fotbal.cz je sazebník rozhodčích a když si to někdo propočítá, tak když tomu věnuje každý víkend v měsíci jeden den, tak si může vydělat asi pět, šest tisíc za měsíc. Když to jsou kluci, kteří můžou chodit na brigádu, tak je to příjemné, dělají, co mají rádi, sportují a můžou ještě něco dosáhnout.
Jak to vypadá s potenciálem mladých rozhodčích v OFS Olomouc?
Trend bude brát nahoru mladé kluky okolo dvaceti let. A i ti nad třicet let by měli na to jít výš, ale chápou, že raději se posune mladší. Myslím, že jsme dobrá parta. Kluci se mezi sebou znají a berou to. Předtím se říkalo, že ten, kdo postupuje, si to domluvil a podobně, teď to tak vůbec není. Jinak tedy vidím potenciál v posunu nahoru do půl roku u těch do osmnácti let u pěti. Z těch do třiceti let by to mohla být i polovina. Ale musíme si udržovat stav, kterého jsme dosáhli. Nechci posunovat nahoru za každou cenu, protože na to nemusí být připraveni. Ať je to, jak je, tak zápas I. B třídy je na psychiku a rozhodcovskou kvalitu náročnější a těžší. Jsou tam lepší hráči a hra je rychlejší. Nechtěl bych ty mladé zadřít.
Řešíte s nováčky, jak se chovat, když jim fanoušci či hráči nadávají a jsou tak pod tlakem?
Na seminářích ano, vykládáme tam i situace, které jsme zažili, připravujeme si scénky a říkáme jim, jak by to měl řešit asistent, jak hlavní. A ač jim to říkáme, tak ne všichni to pochopí. Z těch sedmdesáti lidí je každý jiný. Je to dáno povahou a náturou, proto je potřeba s každým komunikovat jinak. Někdo je dobrý rozhodčí, když se nic neděje a v momentě, kdy je problém, tak neví, jak situaci řešit pod tlakem. Tím, že máme hodně mladých, tak si musíme přes zimu určit, zda nadávky řešit striktně kartami nebo s citem, aby to každý neřešil jinak.
Když jsme spolu mluvili naposledy, mluvil jste o kamerách na zápasech v okresních soutěžích, v jaké je to fázi?
Shodli jsme se na tom, že nechceme nakazovat klubům povinnosti. Hledáme cestu, aby nebyly zatíženy obsluhou kamery a podobně. Zatím to je v řešení a do jara se to snad nějak rozlouskne. Chtěl jsem, aby byla kamera na všech utkáních okresního přeboru, ale myslím, že to tak s největší pravděpodobností nebude. Mohlo by to být tak, že se pořídí jedna kvalitní kamera, která umí sledovat míč a používala by se na jednom zápase, který je rizikový. Bylo by to použito pro zpětnou vazbu pro komisi, rozhodčího a klidně i klub. Ale zatím jsme se o tom bavili jen jednou. Každopádně by bylo super, kdyby se to povedlo. Když na utkání nejsem a není tam ani delegát, tak můžu akorát někomu zavolat a zeptat se, jak to probíhalo, ale je to nic neříkající.
