„Dneska to bylo naprosto v pohodě, nebyl žádný problém. Objevilo se sice pár zákroků na hraně, ale jinak bez problémů. Navíc si myslím, že i úroveň zápasu byla na okresní přebor nadstandardní," hodnotil zápas ihned po jeho skončení hlavní rozhodčí a zároveň i nejmladší ze všech tří, „teprve" 53letý Pavel Ženožička.

Uvozovky nebyly použity omylem. Pravdou sice totiž je, že 53 let je pro aktivního rozhodčího, byť v okresní soutěži, už poměrně úctyhodný věk, se svými kolegy na lajnách se Ženožička však ani zdaleka rovnat nemohl. Jan Kenša má totiž ještě o dvacet let více a Oldřich Švancara se svými 87 lety atakuje dost možná i post nejstaršího rozhodčího na světě.

Dle slov všech tří milovníků sportu se ale ani náhodou nejednalo o nějakou plánovanou akci. „Prostě nás tak nadelegovali," směje se Ženožička a Švancara ho taktéž se smíchem doplnil: „Co nám dají, tak tam prostě jdeme."

Někdo by možná mohl namítnout, že s přibývajícím věkem může přibývat i více chyb. Neopominutelnou stránkou věci jsou však také nasbírané zkušenosti. A těch mají rozhodně všichni tři pánové na rozdávání.

„Pískám už 20 let a pokud mi to zdraví dovolí, chtěl bych to vydržet alespoň tak dlouho, jako tito dva borci," ukazuje na své dva kolegy s praporky v rukou Ženožička.

„Já pískám přesně 33 let, začal jsem až ve čtyřiceti. A letos už zřejmě skončím," odpovídá věkem prostřední Klenša a dává slovo i třetímu borci. „Já už to budu mít pomalu k padesátce. Nejspíš už je to ale nyní má poslední sezona," pokyvuje hlavou Oldřich Švancara, který si v posledních letech navíc prošel covidem a boreliózou.

Velký Újezd - Výběr hvězd Olomouce
Zimní výbavu jsem si šil za svoje, vzpomíná nejstarší aktivní sudí v republice

I šest zápasů týdně, respekt někdy chybí

Kdo by si myslel, že si jdou tito pánové jen tak sem tak něco pro zábavu „zapískat", mýlil by se. Kromě mužů totiž všichni ještě rozhodují i zápasy žáků, benjamínků, dorostenců a také ty v malé kopané. „Minulý týden jsem jich odpískal šest," konstatuje Ženožička a ostatní přikyvují, že to mají velice podobně.

Mezi denní chleba každého, nejen fotbalového, rozhodčího patří také vyrovnávání se s nepřejícností hráčů i diváků, které mnohdy nějaké rozhodnutí rozezlí natolik, že nahlas a naprosto bez servítek sdělí mužům ve žlutém, co si o nich myslí. V zápase v Příkazech však, možná díky středě jako hracímu dni, vládla pohoda a žádné excesy tohoto druhu se neobjevily.

„Hráči věděli, kolik nám je a myslím si, že se k nám chovali úplně v pohodě," hodnotí Ženožička a Klenša jeho slova potvrdil.

Tyto problémy pak už, alespoň dle svých slov, nemá třetí a nejstarší z celé trojice. „Přece jen už za ta léta člověk ty hráče a některé diváky zná. Dneska jsem se třeba šel před zápasem pozdravit Krejčím z Bohuňovic," vysvětluje s klidným úsměvem.

SK Uničov.
Špatný přístup, zlobil se kouč. Uničov přišel o sérii výher u posledního

Je to obdivuhodné, mohlo se jim ale něco stát

A jak jejich účinkování v tomto zápase viděli oba trenéři? „Myslím si, že s počasím, které tady dnes panovalo, by se klidně někomu z nich mohlo něco stát. Trend, který nastavil okresní svaz, tedy že budou pískat hlavně mladí rozhodčí, je po dnešku lehce zdevalvovaný," myslí si domácí kouč Pavel Rücker, jehož tým má po výhře 4:2 stále ještě naději na konečný postup, kterým by dle jeho slov nepohrdl.

„Co se však týče rozhodování, jsem poměrně spokojen. Chyby na obě strany sice přišly, ale nijak to nevybočilo ze standardů okresního přeboru," dodal ještě.

Podobně to pak vidí i hrající kouč bohuňovického béčka Tomáš Techet: „Je obdivuhodné, že v takovém věku jsou ještě schopni pískat zápasy mužů, ale měli by se, ve vší úctě, přesunout už spíše k dětem a tyto zápasy by měly být obsazovány mladými. Chyby v zápase samozřejmě byly, ale ty všeobecně k fotbalu patří. Žádná zásadní hrubka zápas neovlivnila," řekl na úplný závěr.