„Přehodnotil jsem své priority,“ říká mimo jiné čtyřiatřicetiletý Jiří Zbořil, alias novosadský Buffon v rozhovoru pro Deník.

Jak probíhal váš odchod do Kozlovic?

Dostal jsem od nich nabídku v létě. Nikoho jsem v Kozlovicích neznal a šel jsem tam týden před mistráky. Bylo těžké se dostat do branky, ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem dostal tuhle šanci, protože klub hraje vždycky špici divize. Nám se bohužel moc nedařilo. Na podzim přerušili sezonu a pan Korýtko mi říkal, že ji raději dohraje s vlastními kluky, které má na hostování. Chápal jsem to, ale celkově myslím, že jsem ostudu neudělal a udělal jsem kus práce.

Takže se nabízí návrat na Nové Sady?

Všechno bylo nastavené, že se budu moci vrátit. Myslel jsem, že mám dveře otevřené, ale zjistil jsem, že přivedli jiného brankáře. Šarman šel do Holice a přivedli si mladého Kubicu a asi s ním počítají. Přišlo mi, že jednají za mými zády, což mě od vedení celkem zamrzelo. Nechci se nikam vnucovat a raději ukončím kariéru.

To je jediný důvod, proč chcete končit?

To ne. Mám spoustu práce a nestíhám tréninky. Sice jsem si vždycky prostor na fotbal našel, ale nezastavil jsem se. Velkou roli sehrál i covid. V mém věku už nad životem člověk přemýšlí jinak a já jsem přehodnotil své priority. Mám nyní více času na ostatní aktivity, na přítelkyni, a hlavně na syna, který chytá na Nových Sadech za přípravku a chce být také brankář, takže se mu budu věnovat.

Žádné pokračování ani na nižší úrovni není ve hře?

Pokud to vedení na Nových Sadech dovolí, tak bych rád působil v béčku pod Mirou Lojkou a s dalšími kluky ze staré gardy, se kterými jsem léta hrával v áčku. Pokud přijde nějaká jiná nabídka z nižší soutěže, tak o ni určitě budu přemýšlet, ale sám nic hledat nebudu. Ale mám ještě jeden záložní plán.

Povídejte.

Můj děda mě ve fotbale hodně podporoval. Hrával za Příkazy a byl útočník. Nikdy nechtěl, abych chytal, ale potom viděl, že mě to drží, a tak mi věnoval svůj čas i finance, abych se tomu mohl věnovat. Kvůli němu bych šel do Příkaz, kde mám rodinu a každého tam znám. Už jsem se s nimi o tom bavil před třemi lety, když jsem chtěl končit poprvé. V tu dobu ale přišel do Nových Sadů Rosťa Sobek a já jsem pod ním chytil nový impuls.

Nebude vás přece jenom takový konec, bez rozloučení mrzet?

Já jsem pro fotbal dýchal a furt jsem se s tím nemohl smířit, ale tak nějak se to ve mně teď zlomilo. I kdybych někde hrál na nižší úrovni, tak to beru jako konec kariéry. Ten jsem si sice představoval jinak, chtěl jsem skončit při nějakém zápase, ale ta doba mě k tomu tak nějak dohnala. Je možné, že mě to bude mrzet. Pokud by mi potom povolili na Sadech naskočit ještě do nějakého posledního zápasu, tak bych to určitě bral všemi deseti, protože Nové Sady, to je moje srdcovka.

Jak byste tedy zhodnotil vaši kariéru?

Možná, kdybych ve dvaceti letech neměl jako priority holky a diskotéky, tak mohla být lepší. Do patnácti let jsem byl v Sigmě, potom jsem odešel do Holice a tam jsem na to začal celkem kašlat. Hrála se tam tehdy druhá liga a místo mě vzali Vojtu Šroma, shodou okolností se tehdy zranil Martin Doležal, Vojta dostal šanci a byl z něj druholigový gólman, to mě tehdy mrzelo. I trenér Roman Sedláček říkal, jednou budeš vyprávět, že jsi mohl někde být, kdybys udělal to nebo to. Byl jsem i na zkoušce v Čáslavi, kde to nevyšlo kvůli škole, a nakonec tam šel místo mě Milan Švenger.

Následně přišla štace ve Znojmě.

Nejprve mě chtěli sledovat, tak jsem šel na půl roku do divizních Hrušovan. Poté si mě vzali a jsem rád, že jsem mohl působit po boku Vlastimila Hrubého. Je paradox, že já teď pracuju v pohřební službě a on chytá ligu v Jablonci (úsměv).

Před Novými Sady jste se ještě zastavil ve Velkých Losinách, jaké to tam bylo?

Hráli jsme tehdy o postup do třetí ligy a bylo to pro mě osobně asi nejlepší období. Zažil jsem tam jeden nezapomenutelný zápas, když na derby proti Šumperku přišly dva tisíce lidí. Na to člověk nezapomene.

Proč jste tedy potom odešel do Nových Sadů?

Stavěli tam kompletně nový mančaft od brankáře pro útočníka. Potkal jsem se tam se spoustou kluků, se kterými jsem hrával v Sigmě. Vykopali jsme tehdy tři postupy za sebou z I. B třídy. To beru za vrchol kariéry a nikdo mi to už nevezme. Navíc jsme měli skvělou partu. Tehdy hráli ještě Vilda Papica, Mira Navrátil, Tomáš Režný a další. Nové Sady se staly mojí srdcovkou a vydržel jsem tam deset let. Teď jsem poslední z této gardy, který končí na této úrovni.

Navíc jste si vyzkoušel i turnaj za amatérskou reprezentaci v Turecku, to nestavíte vysoko?

To bylo také super, ale něco jiného než klub. Chytal jsem v kvalifikaci, ale na závěrečný turnaj jsem jet neměl. Vůbec se mi nedařilo, ale trenér Trnečka mě vzal alespoň jako třetího brankáře. Ani jednou jsem tam nenastoupil, mrzelo mě to, ale chápal jsem to, protože bych asi žádný velký výkon nepředvedl. Přesto to tam bylo top. Nikdy v životě na to nezapomeneme. Chovali se k nám skvěle a bylo to na prvotřídní úrovni podle regulí FIFA. Téměř nás nosili na rukou.

Na Nové Sady budete chodit pořád?

Určitě, nepřeji jim nic špatného. I když jsem byl v Kozlovicích, tak jsem se díval na videa z jejich zápasů. To loučení je smutné, nechal jsem tam kus srdce, protože deset let je deset let, ale budu tam působit se synem. Mám to za barákem, takže se tam určitě budu chodit dívat.

Vyjádření předsedy Nových Sadů Josefa Ondrouška:
„Jirka Zbořil je bezesporu jedna z velkých osobností Nových Sadů. Něco v klubu odvedl. Rozhodně u nás má dveře otevřené, na druhou stranu jsme si jasně řekli, že mu nemůžeme garantovat místo jedničky a podobně. Sám říká, a bylo to tak i v minulosti, že je hodně časově vytížen v práci, což samozřejmě respektujeme a chápeme. V kádru máme další brankáře, ale pokud prokáže výkonnost na tréninku a přesvědčí trenéry, že je nejlepší, pak klidně může chytat za áčko. Totéž platí pro případ, že by měl krýt záda jinému brankáři a chytat za B-tým. Určitě ho nikdo nevyhazuje."

Kde se vzala přezdívka novosadský Buffon? 

„Kamarád, co má cukrárnu, tak párkrát viděl, že jsem zachytal jak Buffon. Dovezl mi z Itálie jeho dres a od té doby jsem v něm odchytal pár zápasů a od té doby mi říkali novosadský Buffon,“ prozradil Jiří Zbořil.