„S Vaškem jsme se poznali před mnoha lety na fotbalové zábavě, kterou pořádal Sokol. Seznámili jsme se přes kamarádky, které jezdily do Střelic za fotbalisty,“ prozradila Michaela Málková.

A tak odstartovala její pouť po fotbalových hřištích. „Začalo to jako kompromis, kdy jsme se s Vaškem snažili sdílet zájmy toho druhého, i když nám zprvu třeba nic neříkaly. Nejprve jsem tam jezdila, abychom spolu mohli trávit více času, ale postupně mě to vzalo a měla jsem radost z jeho úspěchů. Fandila jsem mu a připadala si hrdě, když dal gól, protože ho dal právě můj přítel. Byla jsem na něj pyšná,“ popisovala.

Místo fandění jen jednomu hráči začala podporovat celý klub Střelic. „Získala jsem tam kamarády na celý život a vytvořili jsme partu, která při sobě drží doteď,“ dodala.

V tu dobu navštěvovala zápasy Střelic spousta holek. „Dokonce jsme při jedné akci nacvičily vystoupení a dělaly klukům roztleskávačky, ale to už je strašně dávno,“ přiblížila sympatická fanynka.

Trenér Šternberku Ivo Lošťák.
Každý se na nás nachystá jak na Spartu, ale cíl jsme splnili, hodnotí Lošťák

Přes dekádu tak tráví jeden den z víkendu na fotbale. „Kdyby mě to nebavilo, tak tam nechodím. S hráči jezdím i autobusem, a když tam nejsou další fanoušci a kamarádi, píšu jim, jaký je stav, když naopak chybím já, píší oni mně,“ sdělila.

„Moc si vážím, že to se mnou už 12 let absolvuje. Je to jen okres, ale také žrout času,“ uznal záložník Václav Málek.

Jsou hráči, které může přítomnost vlastní fanynky znervózňovat. To však není jeho případ. „Myslím, že moje přítomnost má vliv na Vaškovy výkony a snad i na tým. Občas si dělají srandu, že bych měla být týmový psycholog. Kolikrát zakřičím, abych je povzbudila, pak se ptám, jestli to slyšeli a oni že jo. Několikrát jsem s nimi po zápase u piva probírala dění na hřišti. I když nejsem žádný expert, vždy mě kluci vyslechli, za což jsem moc vděčná,“ usmívala se.

„Když jsme spolu začínali chodit, chtěl jsem se ukázat a dát góly. Byl jsem i nervózní, teď chci před manželkou pořád vyhrávat, ale už si to užívám. O půli to vezmu vždy kolem rodičů, kde s tátou rozebereme výkon a potom jdu za Míšou, která sedí s kamarády,“ potvrdil Václav Málek.

„To by viděl, kdyby nepřišel,“ smála se Michaela.

Trenér Jaromír Lukášek.
Bohuňovice po dobrém úvodu zbrzdil covid. Na hřiště mě to pořád táhne, říká kouč

Kromě povzbuzování poslední dobou křičí i na sudí. „Nelíbí se mi přístup mnohých z nich, často se snaží připískávat na některou stranu. Většinou to má špatný vliv na oba celky. Zápas se vyhrotí, hráči začnou více faulovat a často jsou z toho zbytečná zranění, která si nesou hráči do budoucna i mimo fotbal,“ poodhalila.

Ale zpět k tomu pozitivnímu. Její muž se může každou přestávku těšit na kofolu či ochucený birell, který mu donese. „Jednou jsem to udělala a stal se z toho zvyk. Když to kluci viděli, také to po holkách chtěli,“ přiznala.

O tom, že je Michaela věrnou fanynkou, svědčí, že se nestává, aby duel Střelic vynechala. „Fotbalu jsem asi fakt propadla. Nejdu jen, když jsem nemocná. Tuto sezonu jsem nebyla na posledním utkání, protože jsem byla v porodnici,“ oznámila radostnou novinku.

Je to tak. Václav Málek bude mít na jaře v hledišti fanynky rovnou dvě! „Nejprve jsem mu říkala, že už by neměl hrát, protože mám strach o jeho zdraví, přece jen už není nejmladší, ale teď se už moc těším, až se projdu na hřiště i s Ellenkou v kočárku. On bude určitě rád a hrdý na to, že za ním přijdeme obě,“ věří Michaela.

„Těším se moc. Malá z toho moc mít nebude, ale já budu rád. Třeba vydržím hrát ještě chvíli, až povyroste, abychom si mohli udělat o půli pár blbin s míčem,“ uzavřel Václav Málek.