„Nemyslím si, že bych byl oproti svým spoluhráčům v něčem nějak zázračný, těžím hlavně ze své vrozené rychlosti. No a hlavně mám také to štěstí, že mi tam ty střely padají,“ konstatuje grygovský střelec s úsměvem a hned na to pokračuje. „Mám také to štěstí, že máme v týmu pár šikovných středopolařů, kteří mi to tam servírují mezi obránce. Nejvíc mi asi herně sedí můj spoluhráč Ondra Krkoška. Spolu na sebe nemusíme na hřišti ani řvát, ale on vždycky ví, kam mi má ten míč posunout,“ dodává pochvalně.

Důležitá je banda

Ani fakt, že se Grygovu výsledkově vůbec nedaří a nalézá se na úplném dně, ale Erika neodrazuje od toho, aby v něm zůstal.

„Osobně bych chtěl své spoluhráče za něco pochválit. V šatně máme skutečně dobrou bandu. A i když mi přicházejí nabídky odjinud, například z Velkého Týnce či z Přáslavic, je pro mě právě ta naše banda tím hlavním důvodem, proč jsem ještě tady,“ říká a ještě dodává: „Nemělo by asi pro mě cenu hrát někde výš. Můžu říct, že jsem tady v Grygově spokojený. Navíc jsem hodně pracovně vytížený, kvůli čemuž ani nestíhám všechny tréninky. Snažím se jich ale absolvovat co nejvíce,“ přiznává s dostatkem odhodlání v hlase.

Bohužel ale, jak už to tak bývá, není všechno tak růžové, jak by se podle jeho slov mohlo na první pohled zdát. „Vůbec nám to nevychází v zápasech. Nejdřív nedokážeme proměnit šance a pak odejdeme fyzicky. Do šedesáté minuty jsme schopni hrát vyrovnaně, ale potom nám dojdou síly. Bez pořádného tréninku to holt nepůjde. A to je problém, protože na tréninky chodí stabilně tak pět až sedm lidí,“ postěžoval si osmadvacetiletý vůdce grygovské ofenzivy.

Čtyři góly proti Šumvaldu

Řeč ale během povídání přišla i na Erikův nejvydařenější zápas podzimu, který rozhodl prakticky celý sám. „Nejvíce se mi podařil zápas 5. kola proti Šumvaldu. V něm jsem nejdříve během úvodních dvaceti minut vstřelil dva góly. Potom se ale hra otočila a my najednou prohrávali 3:2. Mně se ale povedlo v 84. minutě vyrovnat, dokonat hattrick a v následném rozstřelu dokonce proměnit i rozhodující penaltu,“ pochvaloval si.

Řeč pak ke konci přišla i na další sporty, kterým se Erik věnuje. „Kromě fotbalu ještě jezdím na čtyřkolce. Třeba na Přerovské rokli. A ještě hraji rekreačně hokej za amatérský tým HC Demons Olomouc,“ uzavřel Erik Chaloupka.