Zájem měly mít Všechovice a pochopitelně i Nové Sady, kde dokonce „Zbořa“ začne přípravu. „Nechci ale utíkat z boje. Hodolany nechci nechat ve štychu, takový nejsem a nikdy nebudu. Chci s nimi vyhrát I. B třídu,“ hlásí známý olomoucký brankář v úvodním díle nového seriálu Deníku s názvem V rukavicích.

close Seriál Deníku V rukavicích. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu. info Zdroj: Grafika: Deník/Karolína Šulíková zoom_in Seriál Deníku V rukavicích. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu.

Opravdu byste se ještě vrátil do divize na Nové Sady?

Jsme s Rosťou Sobkem (trenérem Nových Sadů, pozn. red.) domluveni. Rosťa by to uvítal. Byl bych tam se Zdeňou Kofroněm. Prý jsem srdcař, chtěl by mě tam. Samozřejmě by mi nezaručil post jedničky. Řekl jsem mu ale taky svoje. Že bych sezonu chtěl dochytat v Hodolanech a neuteču jim.

Takže ještě zůstáváte v Hodolanech o tři úrovně níže?

V Hodolanech samozřejmě nehraji za peníze. Jde o fanoušky. Ti tam dělají nejlepší atmosféru v kraji, to ví každý. Co si ale budeme povídat, I. B třída už nemá takovou kvalitu jako kdysi. Hodolanům by slušela I. A třída, byla by pro ně optimální. Chtěl jsem kariéru dochytat tam, kde jsem začal, v Hodolanech. Podobně jako Mara Heinz. Teď jsem ale zase dostal nový impuls, když vás někdo pochválí a je o vás zájem, je to příjemné. Beru to jako výhled do budoucna. V Hodolanech jsem spokojený. Je tam perfektní partie hráčů, navíc je otázka času, kdy tam přijdou další kvalitní fotbalisté. Slyšel jsem, že ve Šternberku mají nějaké problémy a nějací hráči by se k nám mohli výhledově přesunout.

Hodolany jsou po podzimu na prvním místě tabulky. Takže jste spokojení?

Nad míru spokojení. Pro mě osobně je pilířem mančaftu David Švancara, o kterém nikdo moc neví. Já můžu za sebe říct, že jsem před sebou neměl lepšího obránce! Chtěl bych ho vyzdvihnout, je to hráč s velkým srdcem jako Pavel Mráček nebo Oto Košta. To jsou borci, se kterými se bavíme o probíhajícím „boomu“ v Hodolanech.

Představujeme nový seriál Deníku V RUKAVICÍCH
Ve stínu kanonýrů a hvězd v poli jsou často opomíjeným klíčovým jazýčkem na misce vah mezi úspěchem a neúspěchem. Co by se stalo, kdyby Emiliano Martinez ve finále MS v Kataru nepředvedl fantastický zákrok v závěru prodloužení? Také brankáři bývají hrdiny okamžiku a Deník na ně v novém seriálu „V rukavicích“ nezapomíná. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu.

Vy už jste I. B třídu vyhrál v dresu Nových Sadů. Zažil jste tři postupy až do divize. Jsou to největší úspěchy vaší kariéry?

Určitě. Strašně jsem si pak ještě vážil toho, když mě Karel Trnečka vzal na mistrovství Evropy amatérů v Istanbulu (rok 2017). Začal jsem už kvalifikaci, pak se mi nedařilo, ale trenér mě stejně vzal, že jsem si to zasloužil. Za to jsem strašně rád. Byla to taková třešnička.

Od kolika let vlastně chytáte?

V šesti letech jsem začínal v útoku. Táhlo mě to ale samozřejmě do brány. Můj děda hrával útok, chtěl abych byl útočník, tam jsem ale vydržel půlrok. Nešlo to (smích).

Na váš největší vzor se asi ptát nemusím, Buffon?

Určitě Gigi. Pro mě byl tenkrát tím, co je pro dnešní kluky třeba Martinez. Buffon a Oliver Kahn byli nejlepšími gólmany na světě. Navíc to byli sympaťáci.

Vzpomenete si na nějaký životní zákrok nebo životní zápas?

Hráli jsme s Novými Sady o záchranu divize ve Žďáru nad Sázavou. Každý nás už odepisoval. Vyhráli jsme tam 2:1, přestože už nás každý odepisoval a Žďár byl druhý. Měl jsem tam tři důležité zákroky, které nám v tom zápase hodně pomohly a my se tím nakopli. Šest z osmi zápasů jsme pak vyhráli a udrželi se.

Dal jste někdy v zápase gól?

Jo, z penalty, když jsme doma na Nových Sadech hráli o postup z I. A třídy do kraje. Poslali mě proti Kojetínu na penaltu pohřbít soupeře, proměnil jsem, měl jsem z toho samozřejmě radost. Ale příležitost dát gól ze hry jako třeba Zdeňa Zlámal, to jsem neměl. Doufám, že to někdy přijde (úsměv).

Zdeněk Zlámal dává góly za Kožušany, netáhlo vás to taky někdy do pole?

Ne, to ne (smích). Tomuhle nerozumím, je to pan gólman. Bavili jsme se, když mi teď dával gól z přímáku. Řekl jsem mu, že klobouk dolů, trefil to perfektně. Prý jsem mu tam jeden taky dobře chytil. Já ale určitě nejsem jako Zdeňa, pošlete mě dopředu, jestli chcete vidět něco, co jste ještě neviděli.

Kdo je nejlepším fotbalistou, proti kterému jste kdy nastoupil?

Nejvíc obdivuji Míšu Kováře, který teď hraje v Hněvotíně. Pro mě to vždy bude dobrý kamarád a perfektní hráč, který umí ostatní vyburcovat.

Co vy a penalty? Máte je rád?

Osobně penalty chytám nerad. Nejsem penaltový král. Když chytím penaltu, tak je to špatně kopnuté. Penalty moc nemusím. Když vidím třeba Martina Bláhu, který je podle mě na penalty expert, je to jiná písnička.

Často se říká, že brankáři jsou jiní, trošku podivíni. Pozorujete to na sobě? Dělali si z vás spoluhráči někdy srandu?

Dělali si ze mě vždycky srandu, protože já su Zbořa, su úplně někde jinde. Gólmani jsou jiní a já su jinej, úplnej magor, někdy bych v zápase někoho nejradši liskl, protože mám tmu před očima (směje se). Ne, gólmani budou vždycky jiní. U mě je to opravdu tak. Vždy to ale myslím dobře. Jdu na hřiště vyhrát, nechám tam všechny emoce. Rozhodčí pak pískne konec a zase jsem kamarádský. Myslím, že nejsem špatný člověk.