close Seriál Deníku V rukavicích. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu. info Zdroj: Grafika: Deník/Karolína Šulíková zoom_in Seriál Deníku V rukavicích. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu. „Začínal jsem v Dlouhé Loučce v první třídě, tudíž asi v sedmi letech. Ne však jako brankář, ale jako obránce. Můj bratr potom chytával za dorost v Uničově, následně šel na vojnu a já byl dotázán, zda bych to nechtěl zkusit také. Zkusil jsem to tedy a už v bráně zůstal," vypráví padesátiletý borec o tom, jak celé jeho fotbalové dobrodružství před dlouhou řadou let začalo.

„Mým gólmanským vzorem se pak velice rychle stal Němec Harald Schumacher, na němž se mi líbilo, jak šel do všeho po hlavě bez jakéhokoli strachu. A já jsem byl úplně stejný. Šel jsem všude a za vším," dodává.

A jaké byly jeho úplné brankářské začátky? „Když jsem poprvé chytal za muže, bylo mi zhruba šestnáct let. Můj životní zápas jsem odchytal zhruba v osmnácti letech proti Holici. To byl jeden z mých největších soupeřů. Později pak na různých turnajích třeba Uničov nebo Rýmařov. S oběma jsem dokázal i jednou remizovat. Jednalo se tehdy ale jen o přípravu,“ vzpomíná civilním zaměstnáním vedoucí skladu s plechem, který si navíc každé pondělí chodí zahrát nohejbal a se svou přítelkyní si občas vyjede na kole.

Před sezonou byla cílem záchrana

Na podzim odchytal Stanislav Horák rovných sedm zápasů, z nichž hned pět skončilo pro něj a jeho spoluhráče vítězstvím a za svá záda pustil pouhých jedenáct míčů. Mezi třemi tyčemi se střídal s Michalem Martinákem, který mimo to nastupoval i v poli.

Co se pak týče týmového počínání, i zde může být spokojen. Jeho Paseka totiž ze čtrnácti zápasů vyhrála hned osmkrát, k tomu přidala i jednu remízu a s velice slušným skóre 42:24 a 25 body na kontě zaujímá v soutěži slušné třetí místo. Jen pro srovnání. V minulém ročníku skončila desátá s pouhými 33 body, což znamená, že už nyní je blízko vyrovnání loňského maxima.

„Z naší strany to hodnotím velice dobře. Jen je škoda, že odešel trenér Vlado Michalík, který tým vedl poměrně pevnou rukou a když se nedařilo, dokázal seřvat i nejlepší hráče. To možná vedlo k tomu, že dokázali hrát jako jeden muž, překlenout se přes horší úvod a ve třináctém kole doma porazit i první Postřelmov,“ vysvětluje a hned druhým dechem dodává: „Před sezonou byla přitom hlavním cílen záchrana. Bylo nás totiž málo, zhruba patnáct.“

Představujeme seriál Deníku „V rukavicích“

Ve stínu kanonýrů a hvězd v poli jsou často opomíjeným klíčovým jazýčkem na misce vah mezi úspěchem a neúspěchem. Co by se stalo, kdyby Emiliano Martinez ve finále MS v Kataru nepředvedl fantastický zákrok v závěru prodloužení? Také brankáři bývají hrdiny okamžiku a Deník na ně v novém seriálu „V rukavicích“ nezapomíná. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu.

Někdo prostě musel do pole

Nutno dodat, že na domácím hřišti se Paseckým dařilo opravdu skvěle. Kromě jedné prohry s druhým celkem tabulky z Určic, navíc po gólu z 88. minuty, neztratili ve všech dalších střetnutích ani jeden bod.

Kromě sedmi startů v brance, kde to je pro něj nejpřirozenější, si ale 50letý matador připsal i jeden start v obraně. Stalo se tak v zápase devátého kola proti Plumlovu při jasném vítězství v poměru 6:0, kdy v 75 minutě za již rozhodnutého stavu v obraně vystřídal Jana Maka.

„Zranil se hráč a musel jít někdo do pole. A tak tam trenér poslal mě. A musím říct, že jsem se v té roli cítil dobře. Když totiž udělá chybu brankář, trpí tím celý manšaft. Když ji uděláte v poli, jsou tam ještě ostatní,” smál se.

Balon zatím jen v přípraváku, pokuty možná zavedeme

A tak jak je to běžné všude jinde, I v týmu z obce se zhruba 1300 obyvateli se už naplno rozběhla zimní příprava, kterou kvůli již zmíněné absenci trenéra vede hráč Petr Vojtášek a na jaře by měl v pozici hrajícího trenéra působit Jiří Kučera, který má jako jediný potřebnou licenci.

I přes všechny tyto komplikace má ale dle slov jiřího Horáka toto období potřebnou kvalitu. „Je to poměrně náročné. Balon jsme viděli zatím jen jednou na přípraváku, jinak ale jen běháme a posilujeme. Je to ale rozhodně potřeba, protože budeme chtít navázat na podzimní výkony a uspokojit tak naše náročné fanoušky. Rádi bychom také dovezli více bodů zvenku,“ vyjmenovává jarní cíle.

V mnohých českých klubech je dobrým zvykem, že když se někomu zadaří, ať už například vstřelením hattricku nebo vychytáním čistého konta, odvede do klubové kasy takzvanou „pokutku”. To ale v Pasece zatím neznají. „Jak to tak od vás slyším, možná navrhnu, abychom to zavedli,” říká ale gólman se smíchem v hlase.

Jsem ještě ze staré školy

Ten navíc, díky tomu, že už chytává déle než 30 let, může také leccos porovnávat. Třeba I postupnou změnu nároků na strážce týmové branky. „Dneska musí gólman hrát hodně nohama. A to mi moc nejde. Jsem ještě ze staré školy. Prostě brankář, který stojí na lajně a sem tam vyběhne, aby míč odkopl,“ vysvětluje.

„Chci ale vydržet tak dlouho, jak mi jen zdraví dovolí. Ale ruku na srdce. I. A třída už není soutěž pro 50letého gólmana. Tuto sezonu ještě doklepu a pak už bych spíš šel někam hrát čtvrtou třídu za pivko po zápase. Například do Jiříkova, Mladějovic a tak podobně,“ uzavírá Stanislav Horák.