„Většinou na ně křičím křestními jmény. Občas na toho mladého volám „Minamino", což je japonský hráč Liverpoolu. On se totiž jmenuje Marek a my na hřišti míváme ještě jednoho. Jinak na předsedu Radka volám normálně Rade a na toho třetího Marťo, směje se plumlovský kouč Miroslav Takáč.

„Musím říct, že jsem trénoval už zhruba v pětadvaceti různých týmech, ale něco podobného jsem snad ještě nezažil," dodal ještě.

A jak celou situaci vnímá předseda a hráč v jedné osobě Radek Bureš? „Já už jsem starý, na hřišti už pomalu ani nemám co dělat. Syn má teprve sedmnáct, takže by ještě měl hrát za dorost. Tím, že je nás ale málo, tak to zkoušel nejdříve za béčko a teď už jsme si ho vytáhli do áčka.

SK Sigma Olomouc - FK Mladá Boleslav
Sigma jde do finále se ztrátou. Vrcholí boj o milion

Ač Marek Bureš skutečně svým věkem ještě spadá ještě do dorostenecké kategorie, kouč Takáč si ho chválí. „Myslím si, že by z Máry mohlo něco být. Přístup k tréninkům má totiž skvělý. Jen ještě potřebuje nabrat trochu svalové hmoty. V sedmnácti se to ale ještě moc nedá, takže to chce čas," říká.

„Mně se hraje dobře. Je to ale trochu zvláštní mezi těmi staršími," vyjadřuje se sám pokračovatel fotbalového rodu, načež si bere slovo znovu jeho otec. „Po sezoně bych už mu chtěl připustit místo v áčku. Před deseti lety u nás zase hráli otec a syn Frýbortové. Říkáme, že je to tím, že u nás v Plumlově máme dobrou vodu, a tak můžeme hrát fotbal do pokročilého věku," zasmál se na závěr Karel Bureš.

A to není vše. V Plumlově totiž působí ještě další tři hráči se stejným příjmením. Jedná se o bratry Petra, Jiřího a Pavla Kiškovy. U nich však pravděpodobnost, že by se všichni potkali na jednom hřišti, je dosti malá. Pavel totiž nastupuje hlavně za béčko a nyní má navíc zlomenou ruku.