Vraťme se ale na začátek. Nikos Malinovský začal s fotbalem už ve čtyřech letech. Je odchovancem právě Moravského Berouna, kde strávil prozatím celou svoji kariéru. Tedy až na půl roku, kdy si před čtyřmi lety odskočil do Dubicka, které tehdy hrálo krajský přebor.
„Bylo to tak trošku na truc. Byl jsem rozhádaný tehdy s vedením. Navíc jsem byl mladý a myslel jsem, že bych se mohl uchytit v krajském přeboru v nějakém lepším týmu,“ popisoval Malinovský svůj přestup v roce 2018.
Ale nebylo to vydařené angažmá. „Šel jsem tehdy o soutěž výš, ale nepřišlo mi to moc jako rozdíl. Jen jsme trénovali místo dvakrát týdně třikrát. Ale v Dubicku se to rozpadlo. Během měsíce přišlo devět nových hráčů a trenér nevěděl co s nimi. Hrál jsem na postech, na které jsem nebyl zvyklý. Byl to nešťastný půlrok,“ hodnotil.
play_fill
A tak se vrátil do Moravského Berouna. V tu chvíli odstartovala také jeho pouť funkcionáře. „Měli jsme předsedu i sekretáře, ale potřebovali pomoct, tak jsem se nabídl. Začal jsem dělat vedoucího áčka a také nějaké věci ve výboru. Potom museli předseda se sekretářem z osobních důvodů skončit a zůstalo to mně,“ přiblížil.
Prvním rokem tak táhne tým Moravského Berouna už nejen jako kanonýr, ale také jako předseda. „Řídíme si ten fotbal tak nějak sami a je to výhoda, protože si to uděláme, jak potřebujeme,“ přiznává.
V posledním kole I. B třídy navíc šestadvacetiletý útočník sestřelil Hanou Prostějov hattrickem. Moravský Beroun sice vedl už 3:0, ale soupeř utkání dokázal zdramatizovat na 2:3. Pak ale přidal dvě branky Malinovský a bylo hotovo (5:2).
„U prvního gólu jsem obstřelil brankáře ze šestnáctky, ty další dva padly po přihrávkách od spoluhráčů, když jsem byl jeden na jednoho s gólmanem,“ popsal své trefy.
Za hattrick musel do kabiny přinést láhev. A v letošní sezoně nebyl sám. Granitol totiž táhne trojice střelců. Dvanáctigólový Jan Mužátko, Jedenáctigólový David Lacman a právě devítigólový Nikos Malinovský.
„Všichni už máme po hattricku. Jsme takoví tahouni. Dva hrajeme na hrotu a nejlepší střelec je střední záložník. Tak nějak rotujeme. Já jsem nejběhavější, tak když se nestačí vracet, tak zaskakuju v záloze. Ale nehecujeme se, kdo dá nejvíce gólů. Rivalita jde stranou, chceme hlavně vyhrávat,“ přiznává.
To se jeho celku daří tak napůl. Má sedm výher a sedm porážek. Žádnou remízu. Navíc výsledky pravidelně střídá. „Máme to jak na houpačce. Máme dost absencí skrz zranění nebo práci,“ objasnil Malinovský.
V minulosti se v Moravském Berouně hrála také I. A třída. Momentálně nad ní ale neuvažují, přestože finance by byly. „Hodně nám přispívá město a je to tady nadstandardní. Ale nevím, jestli bychom ji zvládli. Střed tabulky bychom si tam asi zahráli, ale nepřemýšlíme nad tím. Vzhledem k tomu, jaké jsou týmy v I. B a že ji hrají bývalí ligoví hráči, je pro nás atraktivnější,“ hlásí střelec.
A přestože má ještě velkou část fotbalového života před sebou, tak už ví, že jeho kroky pravděpodobně nikam nepovedou. „Z Berouna už neodejdu. Je to moje srdcovka. Kdyby se vrátil čas, tak znovu neodejdu ani do toho Dubicka. Tehdy jsem byl mladý a myslel jsem, že bych si kraj mohl zahrát i za lepší tým. Ale uvědomil jsem si, že v Berouně mám co chci – kluky, se kterými hraji od malička a tým je dobrý,“ uzavřel Nikos Malinovský.
