Jak hodnotíte sezonu?

Asi nakonec pozitivně. Kdybychom měli o pár bodů navíc, tak by to samozřejmě bylo veselejší. Mohli jsme se umístit v horní polovině tabulky. To je jediné, co mě trošku mrzí, protože tolik zápasů, kdy jsme byli lepší a nedotáhli jsme je do vítězného konce, bylo na můj vkus až moc.

Byl velký rozdíl mezi týmy ze středu tabulky a první trojkou?

Když si odmyslím zápasy s Velkou Bystřicí, na kterou jsme absolutně neměli, tak se dalo hrát s každým! S Chválkovicemi i Hlubočkami, které mají výborná mužstva, jsme odehráli dobré zápasy. Myslím, že ostatní mužstva jsou docela vyrovnaná a rozhodují maličkosti.

Co rozhodovalo o tom, že jste nakonec skončili o bod devátí za béčkem Nových Sadů?

Někdy neproměníte plno šancí, jindy se nesejdete a pak jste rádi, že poskládáte jedenáct lidí. Naštěstí se vždycky můžu spolehnout na kluky z béčka. Tímto bych jim chtěl poděkovat, že nám pomohli, kdykoliv jsem jim zavolal.

V Hodolanech končíte. Jak byste se ohlédl za svým působením v Sigmě?

Hodnocení mého účinkování v Hodolanech nemůže být jiné než pozitivní. Přišel jsem jako hráč asi před šesti lety do mužstva plného skvělých fotbalistů. Pak jsem nás začal trénovat a občas se i postavil, když chyběli stopeři.

Málokdo může říct, že byl u dvou postupů…

První dva roky nám postup z okresu vždycky překazil covid, takže jsme postoupili až na třetí pokus. V I. B třídě jsme se pak moc neohřáli a po roce postoupili ze třetího místa do I. A třídy. Teď máme za sebou první rok v této soutěži a myslím, že jsme si jako nováček nevedli špatně.

Rozloučil jste se při tradičním exhibičním zápase proti hokejistům Mory. Co dál?

Budu se těšit na snad zasloužený odpočinek. Moc bych chtěl poděkovat hráčům, všem lidem, co se točí kolem hodolanského fotbalu a hlavně fanouškům, kteří nás týden co týden podporují a vytváří skvělou atmosféru, kterou nám můžou závidět všechny týmy z okolí.