„Tohle je nejlepší podzim, co si tady pamatuji,“ vyprávěl spokojený tahoun vedoucího týmu tabulky.
Šlágr dvou nejlepších týmů soutěže jste rozhodl hattrickem. Prožíváte velkou euforii?
Je to krásné. Hlavně kvůli tomu, že se s klukama z Chválkovic známe – mám tam spoustu známých a kamarádů. Mně tyhle zápasy, když o něco jde, strašně vyhovují a hrají se mi líp než proti poslednímu. Mám rád ten tlak, takže je to nádherné. Diváci přišli i v takovém počasí a klobouk dolů i před fanoušky Chválkovic. Po všech stránkách to bylo povedené (usmívá se).
Hattrick jste završil sólem přes půl hřiště. Jak byste popsal tu situaci?
Abych pravdu řekl, tak jsem se hodně dlouho rozmýšlel, jak to udělat, protože naplánované to nebylo. Ale tím, že spoluhráč mi stáhl oba soupeře na sebe, tak pak už jsem si řekl, že si to seknu doprava a zkusím vystřelit na vzdálenější tyč. Naštěstí to tam prošlo ještě mezi nohama obránce. V zápase se mi asi povedlo všechno, co se mi povést mohlo.
Jedním ze dvou obránců, byl Tomáš Kazár, bývalý ligový hráč. Je to dobrý pocit, že vás nezastavil ani on?
Ano, ale on je parádní fotbalista. Už jsme se potkali jednou, když hrál za béčko Sigmy a já tenkrát za Vyškov. A i teď ukázal, že pořád je to hráč, který do této soutěže v podstatě nepatří. Já si myslím, že když jdou dva na dva, tak je hrozně těžké něco vymyslet, byť jste třeba ex-ligový hráč.
První hattrick sezony vás bude stát hodně?
Bude to hodně drahé, myslím, že tam padnou nějaké flašky a na závěrečné si to asi odskáču (smích).
Udrželi jste neporazitelnost, kterou jste protáhly na třináct zápasů. Jak si vážíte této bilance, která je v soutěžích Olomouckého krajského fotbalového svazu unikátní?
Já, který tady hraji od osmnácti let, tak si nepamatuji, že bychom někdy něco takového uhráli. Jsme první a za podzim dostat jen šest gólů, což je úžasné. Nám velmi pomohlo, že jsme přivedli Radima Kopeckého s Radimem Ditrichem. To jsou obrovské posily svojí zkušeností a poziční hrou. Vyvážil se nám i mančaft v poměru mladí – staří. Sedlo si to, v týmu panuje úžasná atmosféra a na trénink nás chodí dvacet. Takže nejlepší podzim, co si tady pamatuji.
A po osobní stránce? S dvanácti góly patříte mezi nejlepší střelce soutěže.
Za půl sezony se mi už jednou povedlo dát devět gólů, ale já jsem nikdy nebyl střelec. Spíš jsem byl tvořivý hráč a šance připravoval. Možná tím jak stárnu, už se jen motám kolem toho vápna… (smích) Tuhle sezonu mi to tam strašně padá i navzdory zranění kolena. Jsem rád, že jsem to dohrál ve zdraví a ty góly už jsou jenom bonus.
Žádný speciální recept na góly tedy nemáte?
Ne, je to spíš o štěstí. Minulý zápas jsem šel třikrát sám na bránu a trefil jsem dvě tyčky a jednou jsem to kopl vedle.
Jak se vám hraje pod trenérem Radkem Drulákem?
Neznali jsme ho jako trenéra, takže jsme byli plní očekávání. Ale jsme první, takže to funguje. Na tréňu nemůžu říct půl slova – že nás chodí devatenáct, dvacet na trénink je jen důkazem, že to dělá dobře. Je nad námi, kontroluje nás a my s Radimem Kopeckým spoustu práce v mančaftu uděláme sami. On už na nás jen dohlíží a když je potřeba, tak přitvrdí a funguje to.
Týmový duch hraje důležitou roli?
Je to základ všeho. Jak už minule říkal Radim Kopecký i tréňa – my jsme tady všichni z Bohuňovic. Až na jednoho hráče, který tady má ale taky vazby. Když se tady sejde taková parta a tolik lidí chodí na trénink, tak je to úžasné a potom z toho pramení tyhle výhry, tahle atmosféra a to že jsme tam, kde jsme.
Podzim jste zvládli fantasticky. Jsou ve vašich hlavách myšlenky na postup do krajského přeboru?
O postupu se bavíme, ale konkrétní stanovisko samozřejmě ještě nepřišlo. Soustředíme se zápas od zápasu, protože víme, že během tří čtyř kol se to všechno může obrátit. Sedneme si, budeme se bavit o tom, jestli budeme chtít, nebo nebudeme chtít postoupit, ale myslím, že je to otázka až na konec sezony.
