„Je to nával naprosto nepopsatelných a krásných pocitů. Přece jen, něco takového se nepodaří každému. Navíc v tak vypjatém zápase proti Chválkovicím, které mají za cíl postoupit do vyšší soutěže. Určitě na to budu vzpomínat ještě dlouho," říká tento mladý borec hrající na postu záložníka a jak sám uvádí, v poslední době čím dál tím více ofenzivního.

Jeho moment slávy přišel sedm minut po přestávce, kdy jeden z jeho spoluhráčů ve vápně sklepnul dlouhý nákop přímo na jeho levačku. „V tu chvíli jsem věděl, že v noze nemám nějaké kladivo, a tak jsem to raději popsal k tyči a ono se to tam i trochu se štěstím dokutálelo," popsal a dodal: „Nejdřív tomu moc nikdo ze spoluhráčů a trenérů nevěřil, protože já osobně tak úplně střelec nejsem. Všichni ale byli samozřejmě rádi a gratulovali mi."

Oslavy extraligového titulu v olomoucké plecharéně 11. dubna 1994
Připomínat 30 let starý titul? Současná Mora mlčí. Mrzí nás to, říkají šampioni

Fanoušci mě tady budou držet napořád

Výhrou nad obrovským favoritem, jehož dres obléká třeba Roman Hubník či Martin Vyskočil, tak hodolanská Sigma ukončila nepříjemnou sérii tří proher v řadě a v tabulce se udržela na svém desátém místě, jelikož jedenácté Bělkovice-Lašťany vyhrály také. Takovou trochu ironií osudu může být, že předchozí dvě prohry uštědřily svěřencům Milana Kovaříka Slavonín právě s Bělkovicemi, tedy týmy v tabulce okolo nich.

„Je to zajímavé. Vzpomínám i na zápas proti třetím Hlubočkám, který jsme sice prohráli, ale pořádně jsme jim zatopili. Já osobně jsem za tyto zkušenosti rád. A také za zážitky, protože hrát proti tak výborným fotbalistům je něco z říše snů. A jinak nevím, proč se nám tak daří proti těm kvalitním týmům a proti těm horším už tolik ne," říká Charamza.

„Myslím si ale, že je to hodně i o našich fanoušcích. Ta atmosféra, kterou vytváří, je totiž naprosto neskutečná a hraje se to v ní vlastně samo. Oni patří mezi největší hodolanské chlouby a zároveň prvek, který mě tady bude po celý fotbalový život držet," dodává s respektem v hlase borec, který ve svých pouhých šestnácti letech zažívá svou první sezonu mezi muži.

Největší změna? Ta mimo hřiště

„Je to pro mě samozřejmě změna, ta největší však nastala mimo hřiště. Jakožto nejmladší jsem totiž dostal na starost věci, jako jsou příprava pití, nošení balonů, dresů a tak podobně. Co se pak týče samotné hry, tak je to mnohem více o taktice a už méně třeba o běhání a fyzičce. Zvykat si budu sice ještě dlouho, tu nejtěžší část už ale mám nejspíš za sebou," popisuje student olomouckého Slovanského gymnázia, který by se po maturitě rád vydal cestou studia ekonomiky nebo medicíny, čímž by podle svých slov možná neudělal radost svému otci, který je taktéž lékařem.

To jsou tedy jeho ambice v osobním a profesním životě. Jaké jsou ale jeho cíle na fotbalovém trávníku? „Chtěl bych se stát známým v Hodolanech. Třeba tím, že jsem v nich s fotbalem začal a nakonec v nich s ním i skončil. Zatím jsem totiž byl jen chvíli v Holici. Žádné vysoké ambice tedy nemám, jen bych chtěl co nejvíce pomoci svému klubu a užívat si to," líčí.

SK Uničov - ČSK Uherský Brod, Adam Červeň
Slovák v Uničově? Kluci si mě dobírají, směje se Červeň po první trefě

Těšte se na nakládačku

A právě jeho klub už zanedlouho čeká další zápas. Už tuto neděli se totiž od nezvyklých 10 hodin dopoledne představí na hřišti pátých Opatovic, které si na něj ale i přes své vysoké postavení s sebou přinesou i dost nelichotivou sérii pěti porážek v řadě. To pro Sigmu představuje obrovskou šanci na bodový zisk.

„Je důležité takové zápasy nepodceňovat. Musíme se na to pořádně připravit. Jednak totiž hrajeme venku a navíc i ráno, což mě poměrně zarazilo. No ale do Opatovic bych každopádně vzkázal, že se mohou těšit na nakládačku," zasmál se na úplný závěr Jan Charamza.