V tom se rozpovídal také o vážné nehodě kamaráda a spoluhráče Lukáše Goldemunda, která želatovický tým nevídaně semkla. A také přiměla ke společnému darování krve.

Ještě před sezonou o vás měl zájem divizní Přerov, rýsoval se odchod do Viktorky?

Bylo to ve hře. Ale od května nebo června jsem začal být ve výboru v Želatovicích a začal jsem mít vůči klubu nějakou zodpovědnost. Taky musím říct, že trenér Jirka Jemelka je ambiciózní a cítím, že to v klubu jde dopředu. Jednou bychom chtěli třeba i postoupit. Želatovice jsou pro mě srdcovka, jsou tam skvělé podmínky pro fotbal a postup s nimi by pro mě byl víc než hrát divizi v Přerově.

Tažení Přerova až na první místo divize E jste ale sledoval, že? Nemrzí vás trošku, že jste nakonec nebyl u toho?

Určitě jsem to sledoval, už kvůli Tomášovi Matušíkovi. A jestli mi to je líto? To je záludné (směje se). Asi ne, jsem rád, že tady hrajeme o špici. Ale Přerovu to přeju.

Ještě před startem sezony si tým procházel hodně nepříjemnou událostí. Spoluhráč Lukáš Goldemund skončil po těžké nehodě v nemocnici. Jak jste to prožívali?

Měli jsme v ten den přípravný zápas v Morkovicích. On do práce vždy jezdil na kole, alespoň to říkal jeho brácha, jezdili prý společně. Ale zrovna v ten den jel s kamarády autem. Kluci se pak o té nehodě dozvěděli těsně před tím přátelákem. Já jsem pak za kluky dojel až po zápase, protože jsem měl pracovní povinnosti. Řekli mi, že Luky měl nehodu. První si řeknete, že šlo jen o nějaký ťukanec…

Napřed to vůbec nevypadalo dobře. Asi bylo těžké soustředit se na fotbal a začátek sezony…

Určitě. Všichni jsme mysleli na Lukeho. Byl v umělém spánku. Pak si pamatuji, jak jsme seděli před šatnou po druhém zápase s Jeseníkem (domácí prohra 2:5, pozn. red.) a přišel Roman, jeho brácha. Řekl nám, ať se vyse*eme na nějakou prohru, že tohle je prostě skvělé. A ukázal nám Lukeho, jak mluví. To bylo úžasné, najednou šly naše emoce z nuly na sto.

Teď už Roman nechyběl ani na závěrečné týmové rozlučce s podzimem, že?

Jo. Byl s námi i na bowlingu snad dva týdny po závěrečné. Nehrál, ale dělal si z nás třeba srandu. Trefili jsme to úplně vedle, tak se smál, že to bylo kousek (směje se). Už je to úplně jiné. Taky jsme jako tým začali společně chodit na darování krve.

Nakonec za sebou máte nejúspěšnější podzim historie klubu v krajském přeboru. Takže spokojenost?

Spokojení jsme, zároveň jsme ale zbytečně dost bodů ztratili. Určitě v Losinách, kde jsme hráli proti devíti (výhra 4:3 na penalty). Pak hned v Lutíně (prohra 1:2 na penalty), tyhle zápasy mám v hlavě.

Přesto jste si to v předposledním kole doma rozdali se Šternberkem o první místo tabulky.

Tam mě nejvíc štve, že jsem měl tutovku a mohl jsem dávat na 1:1. Bylo by to pak ještě lepší.

Vstřelil jste na podzim krásných 11 gólů, jste nejlepším střelcem krajského přeboru. Jaké to je?

Jsem spokojený, ale pořád to mohlo být lepší. Štve mě ta šance se Šternberkem, neproměněná penalta s Losinami. Mohl jsem tam dát na 3:1 a bylo by hotovo. A to samé v Lutíně, tam jsem taky mohl dát góly.

Víc gólů během poloviny sezony jste ale asi v kariéře nedal, že? Čím si to letos vysvětlujete?

Já jsem snad nedal víc ani za celou sezonu (směje se). Asi je to stylem, který praktikujeme. Víme, co v ofenzivě dělat, jak se chovat, jak zakládat útoky, jak a kde se pohybovat. Je tam v útoku taková lehkost.

Často jsme vás v minulosti vídali v hitparádách o góly kola. Který z těch podzimních byl tentokrát nejhezčí?

Popravdě jsem letos moc pěkné nedával. Dával jsem vždy hezké góly, ale nebylo jich tolik. Byl tam ten hattrick v Mohelnici – pravačkou, levačkou a hlavou. Líbil se mi hlavně ten první, kdy to Čechino (brankář Tomáš Čech) vykopl a já pak šel sám na gólmana (úsměv).

Zdroj: Youtube

Mohou Želatovice na jaře zaútočit na úplnou špici krajského přeboru?

Pokud všechno vyhrajeme, což samozřejmě chceme, tak určitě (úsměv). Máme hodně mladý tým, což může být výhoda. Musíme mít dobrou přípravu, získávat zkušenosti, a uvidíme. Když ne letos, tak třeba za rok.

Zámořské posily Přerova Alicia McClellan, Brianna Gardner a Latoya Hutchinson (zleva).
Krizi Zubřic odnesly dvě cizinky. Která zůstává?
Hokejová Chance liga. Ilustrační foto
Zaslouží si Chance liga videorozhodčí? Budeme jednat, říká její šéf