Jak k vašemu přestupu vlastně došlo? A jak probíhala jednání?

K jednáním došlo záhy potom, co vyšlo v novinách, že končím v Opavě. Zavolal mi nejdříve Adam Košař a následně i pan Minář. Začali jsme se bavit o tom, jestli bych vůbec měl zájem do Olomouce jít. Já na to odvětil, že by to pro mě byla výzva. Sigma je velká značka a také tady je jedna z největších akademií v republice. Hned jsem tedy o této možnosti, byť jsem měl i jiné, uvažovat a nakonec všechny ty klady převážily a já si toho moc vážím.

S čím tady vlastně přicházíte? Přece jen budete mít těžký úkol, a to navázat na minulou úžasnou sezonu.

Nevím, jestli mám zase tak těžký úkol. Úkol pro béčka je totiž vždycky stejný. A to zachovat soutěž pro další generace hráčů, aby se nemuseli měřit, s prominutím, s amatéry ze třetí ligy. Byť tedy třetí liga na Moravě má úroveň vysokou. Druhá liga ale mladým hráčům obrovsky pomáhá. Dalším úkolem pak je postupný posun mladých hráčů do áčka.

Jak dobře znáte zdejší hráče?

Zvenku je znám samozřejmě všechny. Ve druhé lize se už totiž pohybuji dlouho a detailně to sleduji. Rád jezdím přímo na stadiony, protože je to pro mě daleko lepší zážitek než z videa. Mentálně místní hráče ale samozřejmě neznám. Tohle všechno mě teprve čeká a těším se na to.

Ale přece jen. Vnímáte svou míru zodpovědnosti o to větší, že navazujete na loňskou sezonu, která byla naprosto výjimečná a skončila druhým místem?

Jednoznačně. Je to, jako když Duplantis skončí už sám v soutěži. Ta laťka je prostě tak vysoko, že ji už ani on sám nemůže přeskočit (smích). Samozřejmě tím ale nechci říkat, že budeme hrát níž nebo výš. Druhá liga je totiž strašně vyrovnaná a řekněme si, že to byl obrovský úspěch, ke kterému se sešla hromada faktorů. Fantastická kabina, skvělý trenér, hráčům sedla organizace i způsob hry. A ač to možná tak nezaznělo v Sigmě, tak republikou to opravdu zarezonovalo. Pro mě ale bude důležité, abychom se i nadále posouvali, vybudovali si nějakou tvář a co nejvíce se propojili s áčkem a z druhé strany i s akademií.

V čem očekáváte největší rozdíl oproti Opavě?

Já trenérsky vycházím ze skromných podmínek. Koučoval jsem na všech úrovních a jsem připraven i na ty situace, kdy na tréninku najednou nebudu mít dostatek hráčů a budu muset rychle reagovat. Ta rychlá reakce mě na tom naopak baví a člověka to rozvíjí. Budeme plně spolupracovat jak s akademií, tak i s áčkem. Budu tady tedy zažívat mnohem větší pestrost práce.

Rukama vám také prošlo dost hráčů z Afriky a ani tady to nebude výjimka. V čem jsou hlavní specifika v práci s nimi?

Člověk se za ta léta snaží poznat tu mentalitu tak, aby dokázal na sto procent využít jejich potenciál. Budu se tedy snažit je dál rozvíjet, nezkazit, aby nestagnovali a vnímat jejich potřeby. Oni zase naopak budou muset vnímat potřeby klubu. Nesmí se zkrátka opomíjet komunikace s nimi a myslím si, že Sigma tohle vždycky dělala velmi dobře.

Hrál ve vašem rozhodování i faktor toho, že je tady potenciál pounout se časem i do první ligy?

Nad tím jsem vůbec neuvažoval. Samozřejmě se mi líbilo, že tady budu opravdu lize blízko , ale žádné takové aspirace v současnosti opravdu nemám.

A dá se to vlastně brát jako kariérní posun? Je to totiž, v uvozovkách, stále jen přesun v rámci druhé ligy.

To je dobrá otázka. Opava je přece jen regionálně silný klub s tradicí a silou. A celkem dost jsme se po všech stránkách posunuli. Když jsem tam přišel a zbývalo šest kol do konce, tak jsme byli poslední. Zachránili jsme se ale a v teď už minulé sezoně jsme skončili šestí a došli do semifinále poháru. Přiznávám ale, že se jednalo o možná nejtěžší angažmá, které jsem kdy zažil. Klub se teď dál posouvá dopředu. Je tam nová vlastnická struktura a přeji jim, ať se jim i nadále daří. A ať se vrátím k té otázkce, jako kariérní posun správným směrem tento přestup určitě považuji. Nešel bych tady, kdybych si to nemyslel.Beru to vše ale s obří pokorou. Rád bych pak i dodal, že se mi Olomouc jakožto město vždycky líbilo. Studoval jsem tady i polovinu mé trenérské A licence.