Přerov jste porazili 4:1 a vy jste se stal hlavním hrdinou. Jak se vám utkání hodnotí?

Věděli jsme, že pro nás bude tento zápas velmi důležitý vzhledem k dalšímu průběhu sezony. Potřebovali jsme získat tři body a to se nám povedlo, takže jsme rádi. To, že jsem dal nějaké góly, za to jsem samozřejmě rád taky. Je dobře, že zvládáme tyto zápasy, na domácí půdě jsme silní.

Herně to ale nebylo optimální a Přerov se dlouho držel na dostřel. O to cennější vaše trefy jsou?

Přesně tak. Chtěli jsme hrát trochu něco jiného, být aktivnější vepředu. Jenže se nám moc nedařilo v útoku udržet balon, soupeř hrál velmi důrazně. Nakonec jsme spokojení s tím, jak to výsledkově dopadlo, i když herně to nebylo ono.

Na Nové Sady jste přišel z Doloplaz, které hrají I. B třídu. Věřil jste, že byste mohl dát hned na podzim hattrick?

To jsem úplně nečekal. Já jsem sem přecházel a pořád jsem spíš v kádru B-mužstva Nových Sadů. Toho, že dostávám šanci v A-týmu, si vážím. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl hrát za áčko. Je to všechno nad plán.

Jaké máte pocity z úrovně této soutěže?

Je to všechno rychlejší a důraznější, než na co jsem byl zvyklý v I. B třídě. Je to taková škola i na to, kolik mi je let.

Po fyzické stránce divizi zvládáte?

Je to samozřejmě náročné, ale v Doloplazích jsme měli trenéra, který nás kondičně velmi dobře připravoval. Nemyslím si, že bych fyzicky strádal, ale v mém věku už je to náročné.

Ve váš prospěch zase hrají roli velké zkušenosti a čich na góly.

Jsem za to rád, že mi to tam padá a že můžu takhle mančaftu pomoct.

Dáváte si nějaké osobní cíle třeba v podobě počtu nasázených branek do konce sezony?

Já se chci hlavně nezranit, abych tady mohl hrát, protože fotbal mě baví. Ať už budu budu hrát za B-mužstvo, nebo za A-mužstvo. Hlavně chci být přínosem pro tým a budu rád, když mě tady kluci budou chtít.

OČIMA TRENÉRA ROSTISLAVA SOBKA

„V současné době se hráči od mládí vychovávají strašně moc k individualismu a k vysokým osobním cílům. Když se jim to pak třeba v Sigmě nepodaří, tak se sportem seknou, nebo jdou někam do ústraní. Pepa Drábek je člověk, ve kterém vidím, že on ten sport má rád. Dostal šanci zahrát si vyšší soutěž v tomhle věku, kdy mu táhne na čtyřicet, chopil se toho a užívá si to, protože fotbal miluje. Pomáhá i béčku, takže dokáže dát spoustu věcí stranou. Je zaměstnaný, má rodinu, přesto dokáže pro fotbal udělat víc, než kolikrát ostatní z celé té dnešní generace hráčů. Kdyby ti kluci měli rádi víc fotbal, než sebe, tak by celý český sport byl na vyšší úrovni. Pepa by v tomhle mohl jít příkladem.“