Když se ohlédnete zpátky, tak jste s rakouskou štací v Sallingbergu spokojený?

Ač jsem to nečekal, tak to byla opravdu velká zkušenost. Viděl jsem, jak fotbal funguje v jiné zemi, i když na nižší úrovni, poznal jsem jinou kulturu, jiné lidi. Oproti místním poměrům je to ve všem rozdíl.

V čem hlavně?

Hrál jsem 2. Klasse, což je nejnižší rakouská soutěž. Díky cizincům to je ale kvalitou na vyšší úrovni než nejnižší soutěže u nás. I tak to bylo často spíše o běhání za míčem a o soubojích. Kombinační hra k vidění moc nebyla. Téměř všechny týmy hrají v rozestavení 3-5-2, takže padá hodně gólů. Velký vliv na to má i to, že se hraje bez pomezních rozhodčích. A další rozdíl je, že zápasy a tréninky jsou většinou večer. Každá vesnice má hřiště s osvětlením, což tady u nás není nikde.

Jací hráči v takové soutěži hrají?

Jsou zarputilí, ctižádostiví, a i když neumí moc s míčem, tak vydrží běhat celý zápas. Dokud není konec, nevypustí ani jeden souboj, i kdyby prohrávali 10:0. To u nás za stavu 2:0 už by půlka týmu zápas jen odchodila. Celkově se snaží být pořád pozitivní.

Jak jste to měl s jazykem?

Německy jsem neuměl vůbec, ale všichni uměli anglicky. V zápase to bylo bez problému. Oni znali i některá slovíčka česky, jelikož v klubu se už vystřídalo několik Čechů, takže mi volali třeba „záda“ nebo „sám“. Německy jsem se trochu naučil časem, a když trenér mluvil před zápasem, tak jsem mu normálně rozuměl, co po nás chce.

Proč jste se rozhodl vrátit do Česka?

První rok jsem jezdil každý týden na trénink a zápas, ale bylo to náročné. Druhou sezonu jsem se domluvil, že budu jen na dvou trénincích za měsíc. I tak toho cestování bylo hodně. Jezdil jsem tři a půl hodiny. Sice jsem mohl jít hrát blíž k hranici, ale tam už nejsou takové platové podmínky. A co si budeme povídat, každý, kdo do Rakouska jezdí, tam jezdí pro peníze. Čím dál se jezdí, tím vám dají víc, aby vás tam dostali. Dalším důvodem bylo, že jsem byl zvyklý hrát fotbal na nějaké úrovni a začalo mi být smutno po lepším fotbale. Chyběly mi i pravidelné tréninky.

Proč jste zvolil zrovna Šternberk?

Šternberku dodává sportovní vybavení firma, pro kterou pracuji. Zmínil jsem se panu Hrazdilovi, že se chci vrátit a on projevil zájem. Věděl jsem, že klub má ambice postoupit do vyšší soutěže a s některými kluky jsem hrál v Uničově, nebo jsem je znal odjinud. Rozhodování bylo jednoduché. Navíc je to kousek od Olomouce a tréninky jsou v 18 hodin, což je pro mě ideální čas.

Uničov ve hře nebyl?

Ne, protože mají tréninky čtyřikrát týdně na čtyři hodiny a kvůli tomu jsem i odcházel. Mám tříletou dceru, kterou jsem první půlrok, když jsem byl ještě v Uničově, moc neviděl. Šel jsem ráno do práce, potom na trénink a vracel se v půl sedmé domů. Rozhodl jsem se, že čas budu trávit raději s ní.

Žádné jiné nabídky už nebyly?

Někteří trenéři mi říkali, že když se budu chtít z Rakouska vrátit, tak se jim mám ozvat a někteří mi každý půl rok volali. Já jsem ale jiné možnosti ani neřešil.

Jak na vás nový tým působí a jaká bude vše role?

Sešla se tady dobrá parta kluků, kteří se chtějí někam posunout a drží při sobě. Jsou to šikovní fotbalisté, kteří už mají něco odehráno. Já bych měl do týmu asi přinést zkušenosti a snad i kvalitu. Kádr je na všech postech nabitý, tak budu hrát tam, kde bude místo.

Jak se těšíte na souboj s Medlovem, kam má údajně namířeno váš švagr Václav Konečný?

Na zápas se těším. Navíc tam znám některé kluky z Uničova. Venca se také vrací ze zahraničního angažmá, takže jsem ho dlouho neviděl hrát. Naposledy jsme spolu hráli za Uničov, tak jsem zvědavý, jak je na tom.

Bude probíhat nějaké hecování?

Hecování zatím neprobíhá a asi ani nebude. On ví, že nás neporazí. Když se vidíme, tak se o fotbale samozřejmě bavíme, ale spíš o tom, jak jsou na tom obě mužstva.

RADOSLAV JUŘÁTEK

Věk: 35

Pozice: Obránce

Preferovaná noha: Levá

Kariéra: Sigma Olomouc (U19), Lipová (MSFL), Uničov (MSFL), Hlučín (FNL), Vítkovice (FNL), Uničov (MSFL), Sallingberg (Rak.), Šternberk (KP).