„Vždycky pak jdu za trenérem Rosťou Sobkem, protože je taky bývalý gólman, a obejmeme se, jelikož máme radost. Snažím se mu jeho důvěru vracet,“ prozrazuje populární „novosadský Buffon“.

Jak jste spokojen s podzimem Nových Sadů a umístěním na 10. místě v tabulce?

Podzimní část se nám až na závěrečný zápas se Slavičínem celkem vydařila. Mrzí měl ale spíš venkovní utkání. Když se ohlédnu, tak jsme ve spoustě zápasů zbytečně ztratili body, například v Šumperku nebo ve Vsetíně. Mančaft na to podle mého máme, ale chybí tam morálka. Bavili jsme se o tom i s trenérem a trochu tam chyběla ve venkovních zápasech dravost. Doma nás to strhne víc, chceme se ukázat před lidmi. Venku to kolikrát vypadalo spíš jako výlet, na který se jedeme podívat.

Problém byl tedy v přístupu?

Určitě, kluci kolikrát jeli na zápas a bylo vidět, že tam nebublá ta energie. Doma to dokážeme strhnout, ale vyjedeme ven a je to kolikrát mrtvé. Nehecneme se.

Zmiňoval jste domácí prohru se Slavičínem, kterou provázely kontroverze. S tímto týmem přitom měla na podzim problém i Holice.

Asi to není náhoda, já osobně nemám na Slavičín dobré vzpomínky. Nikdy jsem se Slavičínem nevyhrál. A navíc vždycky ty zápasy skončily nějakou strkanicí. Hraje za ně bývalý ligový hráč Švach, který to vždycky poblázní a začne řvát i na rozhodčí.

Strkanicím se ale nevyhýbáte osobně ani vy.

Kolikrát jsem taky trochu blázen, ale chci vyhrát každý zápas a na hřišti neznám bratra. Klukům kolikrát i nadám, ale po zápase rozhodčí pískne konec a pak jsme zase všichni v pohodě. Kritika se musí brát s pokorou a to platí i pro mě.

Úvod sezony se vám nepovedl. První tři divizní kola jste nevyhráli.

Začali jsme v Brumově, kde jsme uhráli zlatý bod. Druhý zápas bylo domácí derby s Holicí. Bylo to takové divoké, připravovali jsme se na to celý týden a na tohle derby jsme se na Nových Sadech těšili už několik let. Někteří kluci se pak z toho asi trošku pos… Byli trošku nervózní. Doma jsme ale pak začali vyhrávat.,

A přišla vaše série domácí neprůstřelnosti. Čtyřikrát v řadě jste udržel čisté konto.

Za ty nuly jsem byl strašně rád. Jak jsem se chytil jednou, pak už to jelo samo, jelikož jsem měl podporu z lavičky od trenéra i diváků. Měl jsem z toho dobrý pocit. Naopak venku jsem dostali dvakrát rychtu a to mě jako gólmana štve – když doma čtyřikrát po sobě vychytám nulu a pak přijedeme ven a dostanu dva tři góly. To se pak anuluje.

Vzpomínáte na zápas, který byl z vašeho pohledu ten nejlepší?

Nejlíp vzpomínám asi na Kozlovice a Hranice. Oba týmy byly v daný okamžik na prvním místě, měli jsme z nich respekt a bylo to taky takové derby. Chytil jsem nějakou šanci a sebevědomí mi taky stouplo. Pak jsme dali góly a vyhráli jsme, za tyhle dva zápasy jsem byl strašně rád.

Věříte, že se bude na Nových Sadech opakovat historie a jaro se vám povede víc, stejně jako tomu bylo v předchozí sezoně?

To byla divize D a když to srovnám, je to úplně jiná soutěž než to „éčko“. Tahle divize je spíš o bojovnosti a dravosti. Doufám, že jaro bude v našem podání znovu lepší, tabulka je celkem vyrovnaná. Nechci být pořád kolem desátého místa, to je pro hráče o ničem. Vždycky jsem chtěl hrát vršek tabulky, nebo, když to řeknu blbě, hrát o záchranu. Pak o něco jde s kluci se víc vyhecují.

Boj o záchranu ale taky může být pro mnohé svazující.

Já si pamatuju, když minulou sezonu přišli mladí kluci z Prostějova, tak byli nejdřív nervózní, ale pak se svezli s námi na vítězné vlně. Já jsem teď se Škoďákem (David Škoda, pozn. red.) nejstarší. Přišel taky Pepa Drábek, což pro nás byla velká posila, často se nestává najít v I. B třídě takového útočníka. Měl pomoci béčku, ale nakonec pomáhá úplně totálně A-týmu.

Překvapil vás osobně?

My hráči, co jsme si trochu čuchli třeba ke třetí lize, to tak třeba nevnímáme. Ale Pepa celý život kopal v Doloplazích nižší soutěž a když přišel do divize, tak je na něm vidět, jakou neuvěřitelnou má chuť a odhodlání. Chce mančaftu i v šestatřiceti letech strašně moc pomoct a za to před ním klobouk dolů. Je to hodná kluk, otec dvou dětí a není to žádný frajírek. Velmi nám pomohl a Pepy si moc vážím.

Po osobní stránce i vy pociťujete, že jste chytil v kariéře druhý dech?

Před dvěma lety za jiných trenérů, než přišel Rosťa Sobek, jsem chtěl pomalu skončit s fotbalem. Pořád jsem trénoval, ale nastupoval jsem za béčko. A do klubu chodili gólmani, kteří k Novým Sadům nemají takový vztah jako já. Já jsem patriot a pro místní klub bych dýchal. Pak se to ale zlomilo, začal jsem chytat a začalo se mi dařit, protože jsem cítil důvěru od Rosti, za což mu vděčím.

Chcete mu důvěru splácet dobrými výkony?

Najednou mám kapitánskou pásku, cítím zodpovědnost a jsem za to strašně šťastný. Rosťa mi dal možnost, já jsem se chytil a snažím se mu tu důvěru vracet. V zápase, kdy vychytám nulu, jdu za Rosťou, protože je taky bývalý gólman, a obejmeme se, jelikož máme radost. A stejné je to s trenérem brankářů Jirkou Vítem. Jsem nadšený, že je tady chlap, který trénoval Petra Čecha a viděl top hráče. Má nám co povídat a má nám co dát.

Je na vás přísný?

On málo chválí, ale jednou mě pochválil a o to to bylo cennější. Pak si můžu říct, že mě pochválil trenér, který vedl top gólmany. Tréninky s ním mi vždycky dají něco nového a cítím, jak se posouvám.

Bývalý masér české reprezentace patří mezi vyhlášené vtipálky. Musíte si od něj občas něco vyslechnout?

Všichni asi vědí, že dělám v pohřebnictví. A Jura mi furt nadává, že si nechávám masírovat záda po každém tréninku. Ať pošlou faktury, že nebude masírovat záda gólmanovi, co nosí rakve (směje se). Vždycky do mě tak šťárne. Ale vážím si toho, co všechno na Nových Sadech dělá, protože to dělá na sto procent.

Jak naložíte s o něco delší zimní pauzou?

Tři týdny po skončení podzimu jsem plánoval odpočinek od fotbalu. Pak bych chtěl na sobě ale začít makat o něco dřív, protože máme v týmu mladé kluky. Neříkám, že jsem starý, ale cítím, že ti mladí mají víc síly. Chtěl bych se na jarní část lépe připravit, abych měl trochu náskok. I když to kolikrát není jednoduché kvůli práci.

Chystáte speciální trénink na zlepšení kondice?

Kamarád mi nabídl, že mi udělá kondiční trénink v rámci boxerského tréninku. Párkrát jsem to už zkoušel a je to něco jiného, jiný pohyb a je to fakt dřina. Chtěl bych to ze sebe dostat, makat na sobě sám a pak už jen ladit techniku s Jirkou Vítem.