Jak jste si užil poslední zápas své kariéry?

Bylo to hodně silné, emotivní. Ukápla i nějaká slza. Měl jsem před zápasem proslov v kabině ke klukům a dostal jsem kapitánskou pásku, abych tým vedl. V devadesáté minutě mě potom trenér vystřídal a spoluhráči i hráči soupeře mi připravili uličku a tleskal mi ve stoje celý stadion. O tom jsem nevěděl, bylo to překvapení. Po zápase mi pan Hrazdil poděkoval za působení ve Šternberku a já jsem měl možnost vzít si mikrofon, poděkovat spoluhráčům, vedení, realizačnímu týmu a hlavně tátovi a mámě, kteří mě 25 let podporovali ve fotbale. To pro mě byl hodně silný okamžik a nikdy na něj nezapomenu.

Byl jste nervózní?

Už v pátek před utkáním jsem cítil zvláštní pocit, že je to poslední trénink i zápas. Do té doby jsem si to nechtěl připouštět. Na zápas jsem si nechtěl nic chystat, chtěl jsem si ho co nejvíce užít, ale musím říct, že jsem se nemohl plně soustředit. Cítil jsem, že je to ten poslední zápas a myšlenky mi létaly všude. Všichni mi říkali, ať si to užiji a byl to skvělý zápas. I když o nic nešlo, tak my i Vsetín jsme chtěli vyhrát a remíza byla spravedlivá.

Kdy a proč jste se rozhodl, že s fotbalem končíte?

Rozhodl jsem se pevně během zimní pauzy. Věděl jsem, že rok v divizi bude akorát. Byl jsem si vědom, že mě čeká těžká zimní příprava na umělé trávě a po těch operacích kolen to bude tak akorát. Poznal jsem, že soutěž je náročnější a nechtěl jsem riskovat nějaké vážnější zranění hlavně levého kolene, které je třikrát operované. Už i během zápasu pociťuji, že posledních patnáct minut hraji přes bolest. Také jsem chtěl věnovat více času rodině a z fotbalu trošku ustoupit. Vždycky, když jsem ho hrál, tak jsem jej dělal naplno a obětoval mu hrozně moc času. V klubu jsem to oznámil hned na začátku přípravy, aby počítali s tím, že nebudu pokračovat.

Byla nějaká šance, že si to rozmyslíte?

Jak se to blížilo, tak jsem cítil smutek, ale teď po posledním zápase se cítím výborně a vím, že jsem udělal dobře a nemohl jsem skončit lépe. Měl jsem myšlenku, kterou jsem si ale zakázal. Do posledního kola jsme hráli o postup do MSFL. Nevím, jestli by klub chtěl postoupit, ale pokud by postoupil, tak by mě nesmírně lákalo pokračovat a porvat se ve vyšší soutěži. Vím, že by to bylo extrémně těžké a hodně by mě to bolelo, ale…

Dorazilo na váš poslední zápas nějak víc známých či kamarádů?

Já jsem to nějak neprezentoval, že bych úplně končil, takže žádná zvláštní návštěva tam nebyla. Důležité bylo, že přišli táta, máma a patnáctiměsíční syn, kterému jsem mohl takhle pomyslně předat fotbalovou štafetu (úsměv).

Se Šternberkem jste jako nováček skončili v divizi třetí. Jak sezonu hodnotíte?

Nečekali jsme to, i když před sezonou jsme se se zkušenějšími hráči shodli na tom, že všichni hráči už nějakou zkušenost s tou soutěží máme a dokážeme v ní fungovat. Nepomohlo nám pohárové utkání v Dolanech, které jsme prohráli. Fotbalová veřejnost nám potom předpovídala, že se v divizi asi moc neohřejeme. Ale my jsme pak vstoupili do soutěže hrozně moc namotivovaně, chtěli jsme ukázat, že na to máme, což nás hnalo dopředu. Výsledky se dostavily a během sezony na nás nepřišla žádná krize. Pořád jsme šli zápas od zápasu a chtěli jsme uhrát co nejlepší výsledek. Když se nám to nepovedlo, přijímali jsme to s pokorou. Uznali jsme kvalitu soupeře, že jsme na výhru neměli. Byli jsme vděční za bod, za remízu, nebo jsme skousli porážku. Nejvíc nás dopředu poháněla vděčnost za to, že můžeme hrát vyšší soutěž, čehož jsme si všichni nesmírně vážili.

SK Uničov, 1. Trénink
Uničov zahájil přípravu, zatím hlásí jen odchody, příchody jsou v jednání

Co bylo klíčem k tomuto úspěchu?

Z analýzy posledního mistrovství světa vyplynulo, že nejúspěšnější jsou týmy, které mají pevnou defenzivu, rychlý přechod do útoku, výborné řešení brejků a dva nebo tři rozdílové hráče. Když to neskromně řeknu, tak si takhle nějak analyzuji i náš tým. V čele defenzivy stojí brankář David Kopřiva, který vždycky chytne něco navíc. Máme skvělého kapitána a střed obrany v podobě Martina Kuby, skvěle vyztužený střed zálohy, kde jsou Marek Samek a Patrik Hustý a také rozdílového Jana Tögela a další rychlostní hráče nahoře. To nám obrovsky pomáhalo a byl to klíč k úspěchu. Stejně tak dobrá nálada v kabině a touha uspět ve vyšší soutěži, o kterou Šternberk tak dlouho bojoval.

Nemrzí přece jen, že nevyšlo prvenství, které bylo opravdu blízko?

Já jsem to hrozně těžce kousal po zápase v Kozlovicích. Ani já jsem nečekal, že by mě to tak mohlo vzít. Když rozhodčí pískl konec a já jsem věděl, že jsme byli jeden gól od toho, abychom v posledním zápase hráli o titul… Tam také byly slzy. Uvědomoval jsem si, čeho jsme mohli dosáhnout a tři dny jsem nemohl pochopit, že jsme tam ten gól nějak nedotlačili. Ale pak se to překlopilo v to, že jsem byl rád, že jsem hrál zápas na takové úrovni v divizi, před skvělou kulisou a není zase tak důležité, že jsme o titul nehráli. To umístění je pro Šternberk nyní tak akorát a je dobře, že to hned nedopadlo nějakým obrovským úspěchem. Je to poučení do další sezony a myslím, že se s ní kluci poperou ještě lépe, že ji budou mít více ve svých rukou a dokáží určovat tempo celé soutěže. Byla to úspěšná sezona a je na co navazovat.

Ladislav Koutek

Věk: 33
Post: Obránce
Kariéra: HFK Olomouc, Sigma Olomouc, Hranice, Konice, Uničov, Šternberk.
Největší úspěchy: Vítěz MSFL (Uničov), vítěz olomouckého krajského přeboru (Šternberk)

Vyhrál jste MSFL    a krajský přebor. Na co budete vzpomínat nejvíce?

Vítězství v MSFL pro mě znamenalo hrozně moc, protože jsem moc rád hrál za Uničov a vážil jsem si, že jsme toho s tím klubem a týmem dosáhli. Bylo hrozně fajn získat titul v krajském přeboru. Fotbal na této úrovni mi vrátil takovou tu radost z něj a postup je vždy velká odměna. Budu vlastně vzpomínat na všechno, v kariéře převáží vždy to dobré. Jsem rád za každý úspěch, každé působení, všechno mi něco dalo a nechci nic vypíchnout. Utkvěl mi v paměti zápas, na který jsem jel z porodnice. Dodnes mám vystřižený novinový článek, protože jsem v něm dal i gól, kterých moc nedávám. Moje hláška se dostala také do silvestrovského vydání Deníku, což mě hodně pobavilo, když mi to táta donesl. Nikdy na tento skvělý duel nezapomenu, protože je spojený s narozením mého syna.

Jste se svojí kariérou spokojený?

V posledních dnech se mi kariéra promítá zpětně v hlavě. Někdy v sedmnácti, osmnácti letech    jsem se poprvé zranil pod panem Psotkou v devatenáctce Sigmy. Přesto jsem se dostal do béčka Sigmy. Pak bych ale pár věcí udělal zpětně jinak. Ale asi to tak mělo být. Když jsem potom hrál poloprofesionálně v Uničově, tak jsem si našel skvělou práci, kterou dělám doteď, vystudoval jsem vysokou školu a díky této úrovni, na které jsem celý život hrál, tak jsem si dokázal plnit sny i mimo hřiště, získat plno kontaktů a zkušeností. Kariéra mi přinesla to, že byla pestrá a nebyla jen o fotbale.

Říkáte, že byste udělal něco jinak. Co?

Já jsem toho tenkrát chtěl moc. Když jsem maturoval, tak jsem si měl dát rok odstup, než se začnu věnovat něčemu jinému a zaměřit se jenom na fotbal. Jenže já jsem šel na brigádu, přihlásil se do jazykové školy i na vysokou a všechno jsem se snažil skloubit dohromady. Zpětně viděno vím, že kdybych měl více času na regeneraci a přidání si v rámci tréninku místo spěchání na přednášku do školy, tak bych cíle v rámci profesionálního fotbalu možná dosáhl.

Fanoušci na utkání Sigmy Olomouc se Slavií
Více permanentkářů než loni? Chceme lidi vrátit na stadion, hlásí Sigma

Momentálně už není ve hře ani žádná opravdu nižší soutěž?

Znám se, že i kdyby mi řekli, ať nechodím vůbec na tréninky, tak bych pondělí, středa, pátek přemýšlel, kam půjdu běhat, abych o víkendu odvedl odpovídající výkon. Už bych tomu teď nechtěl věnovat tolik času a musel jsem to v sobě úplně uzavřít, aby mě to zase nelákalo. S odstupem pár dní, kdy jsem skončil, nějaké nabídky proběhly. Ale kdybych nad nějakou uvažoval, tak by to bylo v rámci doplnění realizačního týmu. Jako hráč dávám definitivně kopačky na hřebík.

Máte tedy trenérské ambice?

Časem určitě. Rád bych trávil nějaký čas zase na hřišti. Láká mě to prostředí a nebráním se ničemu, ale po zkušenostech mě láká spíše dorostenecká nebo mužská kategorie. Nyní tomu nechávám volný průběh

Nebude vám fotbal jako hráči chybět?

Takový ten pocit naplnění po tréninku a odehraném zápase mi asi bude chybět, ale jsem takový aktivní člověk. Baví mě kolo, běhání a myslím, že si tenhle pocit dokážu nahradit. Jiinak si zakazuji o tom přemýšlet, že mi to bude chybět. Hru zbožňuji od pěti let, kdy jsme si začali s bráchou kopat a bude mi chybět, ale prodlužoval bych tím asi něco, co by nebylo dobré prodlužovat. Musím ale být zodpovědný ke svému zdraví a rodině.