Jak hodnotíte angažmá v Kuvajtu?

Nebylo to pro mě žádné překvapení protože už jsem tam dříve působil a moc se tam toho nezměnilo, proto jsem nebyl ničím ohromený. Angažmá hodnotím kladně. Byla to pro mě zkušenost. Tentokrát jsem byl v Kuvajtu s Romanem Pivarníkem, kterému jsem dělal asistenta. Bylo to pro mě ponaučení, viděl jsem jeho práci a máme spoustu společných myšlenek, což bylo plus.

Proč tam již nepokračujete?

V klubu jsme se nedohodli na spolupráci. Pro začátek to pro nás byla dobrá štace, abychom si v Kuvajtu vytvořili nějaké jméno, ale je to takový provinční klub, že jednou sestoupí, pak se zachrání a náš cíl byl, abychom se prosadili někam do lepšiho týmu, což se zatím nepodařilo. Teď čekáme a něco se vyvíjí. Je to na telefonu a ještě to není uzavřená záležitost. Ale chceme jít spíše do mužstev, kde je možnost získat nějaký cup nebo vyhrát ligu, aby naše práce měla nějaký smysl.

Mluvíme pouze o Kuvajtu?

Jsou ve hře i jiné země. Není to jen o Kuvajtu, ale bereme to jako zahraničí. Bude se jednat opět o ty exotičtější země.

Jak jste se vypořádávali s náročným podnebím?

Podmínky tam nejsou jednoduché. Jsou úplně odlišné než tady. Teď momentálně je tam opravdu horko. Tady říkáme, že 35 stupňů je moc a to tam oni ani neznají. Tam bývá 40, 45, 50, 53… Tomu se musíte uzpůsobit. Trénuje se večer a všechno se řeší vevnitř v klimatizovaných podmínkách a čeká se až se sluníčko schová. Není jednoduché to skloubit. Potom vám do toho skočí ještě ramadán a člověk musí improvizovat a být otevřený. Je to o spolupráci. Celkově je podnebí hodně těžké, proto do Kuvajtu příliš Evropanů nechodí a vyskytují se tam spíše afričtí hráči, kteří jsou na takové těžké podmínky zvyklí.

Jak to myslíte improvizovat při ramadánu?

Je tam to modlení, to se nedá nic dělat. Musí se dodržovat jejich zákony ramadánu. Nesmí se pít, jíst. Až po té večerní modlitbě se hráči nají a trénuje se až po desáté hodině. Celé se to obrátí, žije se tam noční život do dvou do rána a není to jednoduché. Musíte uzpůsobit stravu těm výkonům. Člověk musí dávat pozor, aby to s přípravou nepřehnal, protože hráči se nají a pak hned musí vytvořit nějaký výkon. Všechno se tomu musí přizpůsobovat.

Vy jste trávil klasické dny jak?

Celkově to podnebí je tam rozdělené do tří fází. Ze začátku to ani není na moře - můžete chodit v tričku, občas v mikině. Pak se to ale najednou otočí a ráno jdete k moři a před obědem se utíkáte rychle schovat. Po něm si dáte siestu, což bylo pozitivní a potom se připravujete na trénink či na soupeře a večer se jde trénovat. Já mám ale teplo rád, takže život byl pro nás příjemný. Mohli jsme se věnovat svým potřebám a udržovat se ve formě. Jedná se o malou krajinu a možností tam moc není, takže je potřeba se zabavit. My jsme trávili dny společně nějakou sportovní aktivitou, koupáním v moři a podobně.

Ramadán vás omezoval?

Obchody se stravou a pitím byly otevřené. Mohli jsme si to nakoupit, ale nemohli jsme to konzumovat na veřejnosti. Doma jsme samozřejmě jedli. Ale třeba kavárny byly zavřené přes den, takže se nemohlo jít na kávu, což platilo pro všechny. Takže jsme si šli zaplavat do moře a pak domů. Celkově vás ramadán trošku omezuje.

Na co budete vzpomínat nejraději?

Jak říkám, už jsem tam byl, takže mě tam toho moc nepřekvapilo. Asi na ten klid a pohodu. U nás jsou lidé více negativní. Potom určitě na tu spolupráci s Romanem i poznání se s Víťou Lavičkou. Do té doby jsem ho osobně neznal ani jeho asistenta Zdeňka Svobodu. Takže spíše bych to hodnotil z tohoto hlediska.

Mělo angažmá také negativní stránku?

Určitě. Tou byla rodina, protože jsem tam byl bez byli jsme v kontaktu jen přes mobil a přes aplikace. To bylo pro mě největší mínus. Navíc tam byl covid, takže bylo těžší, aby se ke mně dostali i kvůli očkování, bez kterého nebyla šance se tam dostat. To odloučení bylo dlouhé.

Jak byste popsal úroveň tamního fotbalu?

Soutěž bych rozdělil na dvě skupiny. Top tři mužstva by možná mohli hrát naši ligu, ale určitě by se nepohybovala ve vyšších patrech, spíše druhá liga. A zbytek už je na úrovni nižších soutěží od té třetí ligy. Je to postavené na zahraničních hráčích. Oni tu ligu nemají profesionální, protože místní hráči musí chodit do zaměstnání. Samozřejmě v něm mají úlevy, ale není to pro ně jednoduché. Nedělají manuální věci, ale ten rytmus je rozhozený, když sedí do půl druhé v bance a pak mají jít trénovat. Není to ideální, jak by to u profesionálních hráčů mělo být. Ti profíci jsou odpočinutí, ráno můžou potrénovat, jsou připraveni na výkon a na nich to většinou stojí a dodávají fotbalu kvalitu.