V prvním zápase jarní části dorostenecké ligy si v roce 2011 přetrhl přední zkřížený vaz.

„Bylo to na umělce v Pardubicích. Letěl na mě centr z boku, mohl jsem dávat gól do prázdné, ale předbíhal jsem obránce, ten do mě drbl, já jsem padal, přisedl si levou nohu a narazil hlavou do tyčky. Hned jsem věděl, že je zle. Nepostavil jsem se, ani nohu jsem nenarovnal,“ popisoval osudný moment nyní devětadvacetiletý hráč divizního Rýmařova.

Zprvu to vypadalo, že se nebude jednat o nic vážného. „Byl jsem na artroskopii, kde mi koleno vyčistili a myslel jsem, že začnu normálně hrát. Jenže mi řekli o křižáku a čekal jsem další dva měsíce na plastiku,“ popisoval.

Přitom zimní přípravu měl povedenou. V generálce dvěma brankami sestřelil Slovan Bratislava.

„Vše bylo nachystané, že v létě půjdu do přípravy s tehdy druholigovým áčkem a buď bych se prosadil, nebo bych šel na hostování v okolí Opavy. Byl bych ale jejím kmenovým hráčem,“ věděl.

Místo toho si musel hledat jiné angažmá. Vrátil se do mateřského třetiligového Uničova, kde vydržel s dvěma krátkými odchody do Rakouska sedm let. V Uničově naplňoval svůj potenciál, ale vždy, když měl vrcholnou formu, tak jej přibrzdilo zranění – nejčastěji natržený sval.

„Pod trenérem Zbořilem jsem dal v úvodních sedmi duelech MSFL sedm gólů, potom přišel sval a už to šlo z kopce,“ vracel se k dalšímu důležitému momentu.

„Ale vím, že jsem si za některá tato zranění mohl sám. Chtěl jsem manko vždy co nejrychleji dohnat, dával jsem si navíc, přepínal jsem se a po měsíci jsem si zranění opět obnovil,“ byl si vědom.

V roce 2019 uničovský klub opustil a od té doby se mu zranění vyhýbala. Tedy až doteď, kdy po souboji v utkání s Bílovcem utrpěl natažené vazy v kolenu. „Ale to nebyla moje chyba,“ věděl, přesto musel vynechat dva mistrovské duely.

Zdravotní patálie se přitom opět objevily, když byl kanonýr v rozletu. V minulé sezoně dal v devíti zápasech dvanáct gólů, letos má bilanci čtyř duelů a pěti zářezů. „Rozehrával jsem se a byl jsem v dobré formě,“ kroutil hlavou.

Člověk by si řekl, že se jedná o smolaře, ale Pavel Jeřábek nad tím už takhle nepřemýšlí.

„Není mi dvacet, abych nad tím brečel. Sice to první zranění bylo v nejdůležitější sezoně před přechodem do mužů a třeba kdyby se mi nestalo, vydržel bych v Opavě doteď, ale hlavně říkám, že kdybych měl ve dvaceti rozum, jaký mám teď, byl bych asi jinde,“ zakončil Jeřábek.

Nyní už je Rýmařovská opora zpět. O víkendu zvládl Jeřábek poločas proti Vítkovicím a pod vítězství 5:1 se podepsal dvěma brankami.