„Samozřejmě mě těší, že jsem ještě schopen se tam postavit, byť už tedy za rozhodnutého stavu. Mnohem více mi ale dělá radost ten celkový kolektivní úspěch. To mé účinkování na hřišti bych bral spíše už jen jako takové odlehčení a třešničku na dortu," usmíval se po zápase tento borec, který své nejdelší gólmanské angažmá prožil v Litovli, který tehdy hrál ještě krajský přebor, nastupoval však mezi třemi tyčemi i za Lutín, Hodolany či Holici.

„Byl to prostě hec od kluků a, když na to zrovna byla ta pravá možnost, tak jsem se tomu pokusil vyhovět. Také je fakt, že se soupeř za těch zhruba pět minut k ničemu pořádnému nedostal," dodal.

Jak pak sám dodává, na soupisce by se objevil tak jako tak. Náhradní šternberský gólman Lukáš Malina totiž zrovna psal přijímačky na vysokou školu a v ten samý den hrálo i šternberské béčko svůj zápas až ve vzdálené Libině.

„Tak jsme alespoň ty síly trochu rozložili a nemuseli zbytečně oslovovat B-tým. Navíc jsme si to mohli dovolit i z toho důvodu, že Kopřa (brankářská jednička David Kopřiva, pozn. red.) je takový náš železný muž a i když si něco náhodou přivodí, tak se kousne a většinou to nějak zvládne," uvedl a se smíchem dodal, že teď určitě přijde i nějaká ta pokutka do týmové kasy: „To byl vlastně i důvod, proč mě k tomu tolik hecovali. Něco do kasy to pro kluky rozhodně přinese."

Fotbalisté Rapotína doma remizovali s Lipovou.
Do kraje za 50 tisíc. Na volné přestupy bude méně času, kluby za ně připlatí

Tato situace však nebyla pro Pavla Kubíčka první svého druhu. A zatímco tato konkrétní byla spíše úsměvná, v minulosti se dle jeho slov jednalo i o mnohem složitější případy. „Když jsem naposledy působil jako trenér béčka Bohuňovic, tak nastal moment, že mi vypadli oba gólmani a musel jsem tedy nastoupit já. A hned o dva týdny později jsem musel naskočit dokonce i do krajského přeboru v Želatovicích, kde jsem však dostal čtyři góly," vzpomíná.

Všechno se vysvětlilo

Celá tato akce však měla dohru i po zápase, kdy si ji trenér domácího Kostelce Lubomír Keluc, zřejmě ještě ve víru emocí, vyložil po svém. A to jako pokus o zesměšnění už tak pokořených kosteleckých hráčů. Mluvil například o tom, že takovéto věci do sportu vůbec nepatří. Jak ale Kubíček vysvětlil, všechno se nakonec urovnalo.

Ivoš (trenér Ivo Lošťák) pak na druhý den Lubošovi zavolal a všechny ty důvody mu vysvětloval. Že to byl nápad od kluků z kabiny a když už jsem na té lávce byl, tak mě tam prostě, i vzhledem k mým narozeninám, pustil. Také mu zdůraznil, že se rozhodně nejednalo o nějaké jejich zesměšňování," popsal Pavel Kubíček na závěr šťastné rozuzlení celé situace.