„Byl bych hodně zklamaný, kdyby se spadlo, protože jsem s klukama třikrát postoupil – z I. B třídy až do divize,“ přiznal populární „novosadský Buffon“.

Jak se ohlížíte za druhou polovinou sezony, která pro vás byla nakonec velmi vydařená?

Jsem hlavně rád, že se soutěž zachránila, i když prognóza nebyla moc příznivá. Zápasem ve Žďáru nad Sázavou jsme to ale odstartovali, chytili jsme slinu a navázali na vítěznou vlnu, což se nám povedlo udržet v podstatě až do posledního zápasu. Vrcholem pak byla výhra v Blansku, kde nám opravdu nikdo nevěřil.

Jak jste jarní část prožíval po osobní stránce? Vrátil jste se do branky a rovnou coby kapitán.

Byl bych hodně zklamaný, kdyby se spadlo, protože jsem s klukama třikrát postoupil – z I. B třídy až do divize. Nechtěl jsem spadnout, protože to je pro klub a pro hráče vždycky to nejhorší, co může být.

Byla to velká úleva? V posledních zápasech, když se už záchrana blížila, z vás vyzařovala velká pohoda a fanouškům jste často věnoval vítězná gesta.

Dostal jsem nový impuls pod trenérem Rosťou Sobkem. Snažil jsem se co nejvíc ze sebe dostat maximum, abych na Sadech trenérovi a vedení dokázal, že nepatřím ještě do starého železa a že mám právo být v brance. Fanoušky mám rád a věřím, že fanoušci mají rádi i mě. Fotbal děláme pro lidi, neděláme to pro peníze a nějaká show se do toho vždycky hodí (usmívá se).

Vybojovali jste záchranu také pro trenéra Sobka, který by si sestup bral zřejmě dost k srdci?

Rosťa je super chlap, super trenér. My hráči ho bereme a máme ho strašně moc rádi. Už jen kvůli němu, že to na Nových Sadech vzal v pojetí, jakoby tady působil dvacet let. Bojoval s námi a myslím, že jsme mu to vrátili se vší parádou. Zachránili jsme to a bude s námi pokračovat dál.

Povedlo se trenérovi dobře stmelit partu?

Jak jsem ze začátku měl trošku pochyby o mančaftu, tak parta se tam pak sešla s Rosťou v čele výborná. Jsem rád, že jsme to zachránili a teď budeme pokračovat v nově vytvořené skupině divize.

Jak se těšíte?

Jsou tam jiné mančafty a pro nás jsou atraktivní. Neříkám, že to bude jednoduché, ale myslím, že to bude víc hratelné.

Jste rádi, že vám odpadne dlouhé cestování?

Jasně, když máte jet do Humpolce nebo Staré Říše, tak je to na celý den. Nejdelší cesta teď bude asi do Brumova, Hodonína nebo Slavičína. Ve směs to ale budou zápasy kolem komína a pro diváky to bude větší lákadlo než když sem přijede někdo z Humpolce. Když budeme hrát v Kozlovicích, kde přijde tisíc lidí, tak se bude hrát taky jinak…

Jaká to pro vás byla zkušenost hrát ve skupině s velmi vzdálenými soupeři?

Bylo na tom pozitivní, že i když se venku prohrálo, tak ne že by nám to bylo jedno, ale parta se při cestě v autobuse víc stmelila. Bylo to jiné, než když jezdíme po okolí auty. Někdy jsme to při cestě zpět stmelili až až (smích).

Bude i z důvodu návštěvnosti vaším cílem hrát na opačném pólu tabulky?

Když tým hraje nahoře, tak kluci v kabině dýchají líp, stejně jako lidé okolo. Fanoušky těší, že chodí na pěkný fotbal než na nějakou holomajznu. Doufám, že budeme hrát střed nebo do sedmého místa, kdyby to vyšlo dobře, protože o sestupová pásma se pak hraje velice spatně.

Sezonu startujete zápasem předkola MOL Cupu proti Olešnici u Bouzova. Je to těžká zkouška na začátek?

Je to právě možná horší, než kdybychom dostali nějaký divizní nebo třetiligový mančaft, protože každý papírově slabší tým se chce vytáhnout před tím silnějším. Jedeme do Olešnice, která je ambiciózní, nic lehkého to nebude, ale připravujeme se na to stoprocentně a budeme tam chtít vyhrát.