Od spoluhráčů si ale čas od času vyslechne vtipné narážky, že do šatny přišel hrobník nebo havran. Proč? Jiří Zbořil má totiž netradiční zaměstnání – pracuje v pohřebním ústavu.

„Změnilo mi to pohled na život, na některé věci se už divám jinak,“ přiznává.

Jak jste se vlastně dostal k tomuhle pro fotbalistu nezvyklému zaměstnání?
To byla strašná náhoda. Asi před pěti lety jsem vystřelil do tmy, že bych tuhle práci eventuálně dělal. Ne že by mě to nějak těšilo, ale ta práce mi nevadí. Podíval jsem se na internet a hledali pracovníka do pohřební služby, tak jsem tam zavolal a už jsem tady rok. Nevidím v tom žádnou hrůzu.

Co je náplní vaší práce?
Vesměs jsem řidič. Když někdo zemře v rodině nebo v nemocnici, tak zavolají a já tam přijedu.

To by asi nebylo úplně pro každého, že?
Kluci si kolikrát v kabině řeknou, že jsem blázen. Ale to už je se mnou stejně spojené dlouho – takoví gólmani totiž bývají (usmívá se). Kolikrát na to člověk musí mít kachní žaludek, ale lidi si neuvědomují, že život tak rychle uteče a já to z téhle pozice už vidím.



Změnila vám práce pohled na život?
Ano, dívám se na některé věci jinak. Smrt patří k životu, ale kolikrát to jsou případy, že je to pro mě osobně těžké. Když jedu pro někoho mladého, který to měl všechno před sebou, tak tyhle věci vnímám a mám v sobě. Ale nesmím se tím zaobírat, protože bych se z té práce pak zbláznil.

Když jste se občas objevil na stadionu v pracovním oblečení, vyslechl jste si nějaké narážky?
To rozhodně ano (usmívá se). Tomáš Kopp vždycky hlásil, že přijel hrobník nebo havran. Vnímají to i fanoušci. Nikdo se ale neštítí, spousta lidí mi řekla, že jsem v tomhle frajer – klobouk dolů přede mnou, že to dělám.

Jak je těžké skloubit fotbal na divizní úrovni s prací v pohřební službě?
Je to těžké, protože mám služby a občas je problém si to prohodit. Doufám, že mi v tom chlapi nějakým způsobem vyhoví. V práci jsem pořád, ale jelikož mi trenér nabídl pozici jedničky, tak mě to trošku chytlo a zařídím si to tak, aby to fungovalo a abych tam mohl být, co to půjde.

Těšíte se, že si po delší době víc zachytáte?
Těším se na to hodně, protože dva roky jsem se do brány moc nedostal – kvůli práci i kvůli tomu, že u nás byl brankář z Prostějova (Dominik Neoral, pozn. red.). Teď jsem trenérovi řekl, že se to v práci pokusím zařídit tak, abych fotbal stíhal. Že fotbal chci hrát a že se s Novými Sady chci pokusit zachránit divizi.

Spojení Jiří Zbořil – Nové Sady mají fanoušci zafixované dlouhé roky. Vyhlíží váš návrat mezi tyče?
Od fanoušků už proběhlo, že konečně zas bude v brance novosadský Buffon. Doufám, že se mi bude dařit a doufám, že je nezklamu.

Jak vznikla ta přezdívka?
Kamarád, co kousek od stadionu prodává zmrzlinu, mě pořád srovnával s Gigi Buffonem. Dovezl mi jednou i brankářský dres, originál. Tak jsem v něm jednou začal chytat a od té doby to vzniklo.

Je vaše kariéra spojena čistě s novosadským klubem?
Co jsem dosáhl nejvýš, to byla třetí liga ve Znojmě. Byl jsem i ve Velkých Losinách a na Nových Sadech jsem už nějaký osmý rok. Je to už velká srdcová záležitost, strašně mě to tam baví a chci pokračovat co to jen půjde.

V boji o záchranu vás nečeká žádná legrace. Jak je tým naladěn?
Myslím, že trenér Rosťa Sobek do kabiny přivedl obrovskou pohodu a takový kamarádský přístup. Kluci chodí na tréninky a já osobně bych to chtěl dotáhnout do úspěšného konce, protože mančaft na to teď je. Kluci mají chuť, chodí nás hodně na tréninky, měli jsme mini soustředění. Výsledky snad přijdou samy.

Kdybychom se vrátili o půl nebo tři čtvrtě roku zpět, tak taková pohoda v kabině nebyla, že?
Je to tak. Petra Mrázka vyhodili a Rosťa Sobek to měl celkem těžké, naskočil do rozjetého vlaku. Teď po zimní přestávce už to tam je o něco lepší.

Byl problém hlavně v tom, že vás přeřadili do „jižní“ skupiny?
Dřív jsme hráli „severní“ skupinu a všichni soupeři byli, jak já říkám, skoro kolem komína. Teď když máme jet někam do Humpolce, tak je to zájezd na celý den.

Pro vás, kteří si fotbalem moc nevyděláte, žádný med.
Co si vyděláme, to je tak na kafe (úsměv). Jde ale především o to, že příští rok mají být na Moravě tři divize, takže se potřebujeme zachránit a další sezona by v tomhle už byla daleko lepší.

Povede k záchraně cesta hlavně přes vítězství v domácích zápasech?
Vždycky si říkáme, že doma to je naše půda a neměly by se na ní ztrácet body. A když přivezeme něco z venku, tak to bude jedině plus. Když se podívám na zápasy zpětně, tak přestože jsem nechytal, myslím, že jsme si hodně zápasů prohráli sami, na soupeře jsme měli a mohli jsme to ukopat, což se nám nepovedlo. Teď se to snad změní.