Bylo to pro vás speciální utkání?

Ano, bylo to poprvé, co jsem proti Uničovu po odchodu nastoupil. Když mám volno, tak se tam jedu na fotbal podívat. Hodně kluků znám a většina je z Olomouce, takže se s nimi potkávám. Například Paris Purzitidis mě stříhá, takže se s ním vídám docela často. Speciálně kvůli zápasu jsme ale v kontaktu nebyli.

Jak se uničovské mužstvo proměnilo?

Hrají jiný typ fotbalu. Za mě se hrálo hodně po křídlech a na dva útočníky. Snažili jsme se o brejkový fotbal. Teď hrají kombinačně a drží balon. Jsou fotbalovější a je znát, že Žmolík je moderní trenér a snaží se tam dostat svoje metody.

Mohl jste nastoupit proti svému bratrovi Romanovi, jenže zůstal jen na lavičce. Probíhalo nějaké hecování?

Mohlo to být zajímavé. Spolu jsme už hráli, proti sobě ne. Před zápasem jsme si psali a vyzvídali sestavy. Potom jsme se hecovali, že by bylo hezké, kdyby to skončilo 3:2 a oba jsme dali gól. On samozřejmě říkal 2:3. (směje se)

Neproměnil jste penaltu, i proto utkání nakonec skončilo 2:2. Hrálo roli, že vás brankář Uvízl zná?

Možná trochu ano. Byl jsem přesvědčený, že to kopnu doleva, ale postavil jsem si míč a měl jsem hodně času přemýšlet. Takže jsem se na poslední chvíli rozmyslel a kopl to na druhou stranu, protože jsem se bál, že by to mohl vědět a on to vystihl.

V minulé sezoně jste byl na hostování ve Vítkovicích. Jak jej zpětně hodnotíte?

Bylo dobré, že jsem odehrál skoro všechno. Druhá liga je silová a důrazná. Hráli jsme důstojnou roli proti Budějovicím, které teď hrají ligu. Pamatuji si několik zápasů, které měli náboj, tempo a byly dobré.

Setkal jste se tam opět s trenérem Balcárkem. Změnil se oproti angažmá v Uničově?

Je pořád stejný. Dobrý člověk, který dokáže porozumět hráčům. Dokáže dobře načíst soupeře a přizpůsobit mu taktiku. Oproti Uničovu má asistenta, čímž je to více profesionální. Navíc jsme před každým zápasem měli rozbor u videa.

Jaká je vaše letošní sezona ve Slovácku, kde se snažíte uchytit v sestavě áčka?

Zpočátku to vypadalo dobře. Jakmile jsem se dozvěděl, že budeme začínat na Spartě, tak jsem to měl v hlavě a poslední měsíc přípravy jsem k tomu vzhlížel, protože Slovácko tam dlouho nevyhrálo. Trenér mě tam dal a my jsme vyhráli. To bylo super a první impuls. Nastoupil jsem i v dalším zápase v Budějovicích, ale potom jsem si natáhl postranní vazy v kolenu a šest týdnů nehrál, což mi nepomohlo.

Po zranění jste dostal šanci v poháru, ale trenér vás stáhl už ve 33. minutě. Vysvětlil vám proč?

Chtěl to oživit. Mluví s námi vždycky na rovinu a řekl, že tam bylo více hráčů na vystřídání a vzhledem k okolnostem vyndal mě. Celkově ten první poločas měl být z týmového i mého hlediska lepší.

Jaké jsou nyní vaše šance prosadit se?

Je to pro mě těžké. Klukům se daří a na mém postu nastupuje Milan Petržela a Navrc (Jan Navrátil pozn. red.). O víkendu dostal šanci Kalabiška a hned dal gól. Jsou to zkušení hráči, kteří toho mají hodně za sebou. Můžu se od nich učit, protože některé věci, které předvádí na tréninku, jsou neskutečné. Musím se snažit a využít šanci, až ji dostanu, protože jich moc není.

Zmínil jste Milana Petrželu, jak na vás působí?

Je v pohodě. Na nic si nehraje a není to žádný machýrek. Jde vidět, že je zkušený. Některé věci si tolik nebere. Když se mu něco nepovede, tak to hodí za hlavu. Celkově je týmu prospěšný. I když je mu 36, tak je to pořád dobrý hráč. V šatně ale nemá nějaké proslovy, od toho tam jsou Daníček s Hofmannem. Milan dokáže tým strhnout spíše výkonem na hřišti.

Bývalý trenér Kordula vás zkoušel na pozici obránce. Jak jste to vnímal?

Nevadilo mi to. Jsem rychlý a na bekovi mám hru před sebou, takže jsem si to mohl hodit nebo narazit a naběhnout do volného prostoru. Ale když je zápas, ve kterém se bráníme, tak se hůře orientuju v prostoru a takticky, protože jsem toho na tomto postu tolik neodehrál. Ale když útočíme, tak můžu být týmu prospěšný i jako obránce. Ale už hraji znovu křídlo.

Je lepší hrát třetí ligu za béčko, chodit na lavičku áčka a čekat na šanci, nebo hrávat pravidelně druhou ligu?

Kdybych měl tři roky chodit za béčko a za áčko nehrát, tak by to byl průser a bylo by to špatně, ale pokud je to půl roku nebo rok, tak to nevadí. Navíc tréninky ve druhé a první lize se nedají srovnat. Na Slovácku přijdeme, hřiště je nachystané a nejsou prostoje. Fyzicky a kondičně jsou náročné. Když jsem zdravý a trénink absolvuji, tak mě posouvá dál.

Před odchodem jste studoval i bydlel v Olomouci. Jak dopadlo vaše studium?

Dodělal jsem bakaláře oboru tělocvik a angličtina. Teď dálkově studuji magistra a jsem ve druháku. Je to na dobré cestě a měl bych to zvládnout. Nadále bydlím v Olomouci a dojíždíme autem s Honzou Navrátilem a Emilem Tischlerem, ale když potřebujeme, tak máme možnost přespat v Uherském Hradišti.