V době, kdy se vám ozval Uničov, jste měl také nabídku z druhé bulharské ligy. Jak probíhala rozhodování?

Je pravda, že se sešly tyhle dvě nabídky během dvou dní. Jedna byla od mého bývalého spoluhráče ze Srbska, dělal bych tam asistenta trenéra a trenéra brankářů, kdežto v Uničově mě lákal post hlavního trenéra, který jsem delší dobu nevykonával. Nabral jsem nějaké zkušenosti a Uničov je tým s ambicemi, který dlouhodobě patří k tomu nejlepšímu na Moravě a kádr má kvalitu. Navíc jsem byl dva a půl roku od rodiny, takže to všechno hrálo pro Uničov. Kdyby však šlo o nabídku z první ligy nebo na post hlavního trenéra, bylo by rozhodování složitější.

Kvalitativně je pro vás třetí česká liga výš než druhá bulharská?

To nedokáži přesně říct. Střílel bych od boku, ale myslím, že velký rozdíl tam není. Mám ale pocit, že se český fotbal prezentuje v dost negativním smyslu a nevím, proč. Profesionální fotbal má dost vysokou úroveň. České kluby s výjimkou pár ekonomicky nejsilnějších pracují s podmínkami, které by by byly ve většině evropských lig málo, přesto jsou výsledky týmů v Evropě skvělé a možná, kdyby se fotbalová společnost semkla a našla, kde zkvalitnit soutěže, tak by i nižší soutěže šly nahoru.

Petar Aleksijevič
Doma zažil válku, s Jarošíkem byl v Rusku: Lituji každé oběti, říká Aleksijevič

Mluvil jste o tom, že jste chtěl být blízko rodině, přitom do Srbska, odkud pocházíte, byste to měl blíže z Bulharska.

Můj domov beru už tady v Olomouci, kde bydlíme s manželkou a dcerami. Od těch jsem byl daleko, když jsem působil v Teplicích a Orenburgu. V Srbsku už nemám rodiče, mám jen bráchu a přátele, takže za nimi jezdím ve volných chvílích. V Česku jsem velice spokojený.

Srbové jsou většinou hodně výbušní. Jste také emotivní trenér?

Na Balkáně máme povahu, že lehce vybouchneme. Máme to tak, že dřív konáme, než myslíme. V tom mě Česká republika hodně posunula, i když ze sebe úplně ten temperament nedostanu. Jsem hodně kontaktní, živý, komunikativní. Rád se bavím a když mám něco na mysli, tak to hned řeknu. I ve fotbale jsem rád, když mužstvo žije a má charakter. Je bojovné a prokazuje na hřišti emoci. Jsem temperamentnější typ trenéra, nejsem kliďas. Postupem času jsem možná vyzrál, ale uvidíme, co bude v pátém kole, jestli někde nevybouchnu. Prožívám to s hráči. Chci je povzbuzovat, aby cítili, že je za nimi někdo, kdo s nimi hraje.

Teď jste v Uničově, jaké jsou cíle?

Cíle Uničova ani nemusíte představovat, jsou ty nejvyšší a já to respektuji. Podmínky jsou na ně nastavené a já bych sem nešel, kdybych nevěřil, že budu schopný dodržovat nastavenou cestu. Jsem optimista a na rozdíl od jiných angažmá přebírám tým v dobrém okamžiku. Na první místo chybí jen dva body, takže se na něj musíme dívat.

Před vámi tým trénoval Jiří Balcárek, budete chtít na jeho stylu něco měnit?

Věřím, že navážeme na to, co je tady nastavené a třeba to ještě posuneme výš. S Jirkou se znám a komunikujeme spolu spoustu věcí. Ptal jsem se ho na hráče i na to, jak to tady měl nastavené. Jsem týmový hráč a nemyslím si, že vím všechno, rád se s každým pobavím a až potom rozhodnu, protože mám odpovědnost. Rád konzultuji a přijmu jakýkoliv postřeh. Co jsem i viděl některé zápasy, tak mi vyhovuje, z čeho tým vychází. Kádr je postavený tak, že se v některých systémech dá s hráči hýbat, ale neviděl bych tam prostor na nějaké velké změny. Gró bych chtěl udržet a ještě přidat něco vlastního.

Kouč Balcárek to měl nastavené na hodně přátelské úrovni, budete v tom pokračovat?

Zastávám stejný přístup s tím, že přátelský vztah mezi trenérem a hráčem není alibi za to, že když zítra budeme mít špatné výsledky, tak se budu vymlouvat, že mě hráči mají rádi. To je nesmysl. Nemám to rád. Mám rád přátelský vztah, kde hráč ví, že mám za výsledky zodpovědnost. Pokud je můj přítel, tak odvede na hřišti všechno pro úspěch. Každopádně za mnou můžou kluci kdykoliv s čímkoliv a bez jakéhokoliv stresu chodit. Všechno můžeme probrat.

Otto Jáně skončil na lavičce Olešnice
Olešnice hlásí nového trenéra a chce postup. Má dvě posily, jednu z divize

Jak jste prozatím s týmem spokojený?

První dojem je velmi pozitivní. Přístup kluků je takový, jaký si představuji. Vše plní velice profesionálně. Ale musíme pochopit, že profesionálové nejsou a mají to horší než profíci. Mají práci a fotbalem přichází o volný čas, takže musíme dobře přemýšlet, jak je zatěžovat, protože zátěž není jen fyzická, ale i psychická, která může být horší.

Budou nějaké posily?

S panem Nezvalem o nějakých jménech komunikujeme. Ale moc jich nebude, může to být jeden nebo dva hráči. Nemáme ani vybraný konkrétní post. Pokud bude kádr pohromadě a zdravý, tak je silný. Bavíme se o klucích z ligových týmů, chceme každého mladého talentovaného kluka, který zapadne do kabiny a bude ukazovat, že chce pro Uničov pracovat, že si jej vybral jako svoji šanci a chce naplnit týmové cíle a sám se zviditelnit profesionálním klubům. Takoví hráči budou vítáni. Zatím přišel Adam Červeň.

Dokážete si představit, že byste Uničov vedl ve druhé lize?

Proč ne, bylo by to hezké, ať tam máme co nejvíce týmů z Moravy, ať máme derby a nemusíme jezdit daleko.

Tam se teď pokusí Jiří Balcárek jako sportovní ředitel udržet Prostějov, kde jste také dlouho působil.

Přeji mu, aby se to povedlo. Na Prostějov mám navždy vazbu. Byl jsem tam ještě v době, kdy pan Jura trénoval, povedlo se nám druhou ligu vykopat a tým tam stabilizovat, což považuji za úspěch. Navíc se díky dlouhodobé práci povedlo dostávat hráče z Prostějova do ligy. Doteď tam máme skupinu s bývalými sportovci jako jsou Jirka Novák či Cibulec a chodíme hrávat fotbálek.

Máte ještě ambici se jako trenér vrátit do ligy?

Jsem vždy pro nejvyšší cíle. Poslední dvě angažmá v nejvyšších soutěžích mi udělala dobře, chtěl bych se tam samozřejmě znovu podívat. Teď pro mě ale existuje jedině Uničov.

Petar Aleksijević
Sedmačtyřicetiletý bývalý brankář, který pochází ze Srbska a předky má také v Černé Hoře, prošel mládežnickými kategoriemi CZ Bělehrad. V roce 2002 se dostal do Česka a oblékl dres Poštorné a posléze HFK Olomouc. Tam začala také jeho trenérská kariéra. Nejprve působil u béčka, později dělal asistenta trenéra u druholigového áčka Oldřichu Machalovi. Byl u toho, když Holice skončila na 3. místě ve druhé lize. Dále plnil hlavního kouče v divizní Mohelnici, posléze také vedl U21 Znojma a zároveň opět asistoval u áčka Machalovi. Vyzkoušel si také, jaké to je trénovat Přerov. Poté strávil několik let v Prostějově, kde zažil dva postupy do druhé ligy. Zastupoval posty asistenta trenéra či trenéra brankářů. V roce 2021 si poprvé vyzkoušel nejvyšší soutěž, když dělal asistenta Jiřímu Jarošíkovi v Teplicích, kde skončili po roce a půl. Následně ve stejné pozici odešel s Jarošíkem do ruského Orenburgu, kde vydrželi jen dva měsíce.