Jako pětiletý se začal věnovat plavání a od té doby, co se dostal pod křídla trenéra Jana Šimka, trénuje jako zdraví sportovci. A úspěchy se dostavují. Tím zatím asi největším bylo 5. místo v polohovém závodě na 200 metrů z loňské paralympiády v Tokiu.
„Je to neskutečné, ale v roce 2024 v Paříži chci zlato,“ říká neskromně k dalším cílům student 1. ročníku VŠTE v Českých Budějovicích. Také po zásluze byl vyhlášen Nejúspěšnějším sportovcem Jindřichohradecka 2021.
„Vůbec jsem to nečekal. Na 400 metrech ve volném způsobu jsem skončil třináctý. Nebyl jsem úplně ve formě, ještě ale byl čas trénovat a přece jenom čtyřstovka je náročnější. Ale na tu dvoustovku jsem měl natrénováno a už proto jsem se chtěl dostat do finále. Tam postoupilo osm nejlepších ze dvou rozplaveb. Splnil se mi velký sen,“ ohlíží se Jonáš Kešnar za svým účinkováním v Tokiu.
Cesta to nebyla jednoduchá. „Plavu od pěti let. Závodil jsem za SK Kapři. Postupem času jsem se zlepšoval. V bazénu vedle ve dráze trénoval Plavecký klub Jindřichův Hradec. Jejich - a dnes i můj - trenér Jan Šimek se mě zeptal, zda nechci plavat s nimi. No a postupně jsem se vypracoval. Trenér mě bere jako zdravého plavce a také tak trénuje,“ pokračuje usměvavý plavec.
V roce 2017 absolvoval první velké závody - mistrovství juniorů v Janově. A přišly první velké úspěchy: 1. místo 400 metrů kraul, 2. místo 200 metrů polohový závod a třikrát třetí místo na 100 metrů ve volném stylu, znaku a motýlku.
O rok později následovalo mistrovství Evropy dospělých v Dublinu, kde splnil limit na mistrovství světa, které bylo v roce 2019 v Londýně. Odsud si odvezl 6. příčku v polohovém závodě na 200 metrů a zároveň splnil limit pro účast na paralympiádě v Tokiu.
„Pak přišla koronavirová doba. Jako reprezentant jsem mohl jezdit trénovat do Prahy. Čtyřikrát týdně jsem vyjížděl ráno v 6 hodin. Následovalo mistrovství Evropy na Madeiře a poté jsem měl zhruba pět měsíců na přípravu na Tokio,“ říká Jonáš Kešnar.
Teď ho čeká světová série, kde chce zaplavat co nejlepší výsledek a pak směr paralympiáda v Paříži.
Co umí robotická ruka
Při rozhovoru s věčně optimistickým plavcem se přímo nabízí otázka, jak vlastně funguje jeho bionická ruka, která připomíná končetinu filmového hrdiny Robocopa. „Mám protézy dvě. Jednu takzvanou myotickou a pak bionickou. Ta zvládá víc funkcí a také strojí tři čtvrtě milionu. Pojišťovna to nehradí, tak jsem se zapojil do programu Konta bariéry. Bylo nás tam pět a vybralo se 4,5 milionu. Důležité je, aby v takovém projektu měl člověk svůj příběh, který chytne lidi,“ naznačuje Jonáš Kešnar.
A začne s vysvětlováním: „Snímače reagují na svalové kontrakce. Trvalo mi dva až tři měsíce, než jsem se naučil zautomatizovat svaly společně s mozkem, který k pohybu vysílá signál.“ A ukazuje, co všechno s umělou rukou dokáže. I přesto, že nosí a používá ruku rád, tak ale nejraději prý je, když ji po dlouhém dni doma sundá a dělá to postaru. Žít bez ruky je zvyklý od malička a zvládá téměř všechno. „Člověk se to naučí,“ dodává s úsměvem na závěr.
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
