Cesta z Hranic hodinku a půl trvá, ale počasí přeje, cesta je téměř prázdná, tak to uteče jak voda. Od restaurace Bludoveček, která je blíže Šumperku než Bludovu, se vydáme po zelené turistické značce ke krásné rozhledně nesoucí jméno Háj podle kopce, na němž se tyčí.

Klubem českých turistů byla poprvé postavena už v roce 1934, poté, když v roce 1966 zcela shořela, byla vystavěna v roce 1996 rozhledna nová. Cesta k ní vede, jak už to u většiny rozhleden bývá, trochu do kopce, ale výhledy z výšky 24 metrů nejen na Hanušovickou vrchovinu, ale i na kopce a vrcholy Hrubého Jeseníku a město Šumperk, stojí za trochu námahy.

Dřevěná věž je postavena na kamenné podezdívce a statečně odolává rozmarům počasí, dešti, sněhu i silným větrům. Vstup na rozhlednu má svůj řád a nahoru se dostanete jen po zaplacení. Na pokladně si lze také koupit drobné upomínkové předměty, něco k snědku i pití. Také na pejsky jsou připraveni.

Z rozhledny míříme k hlavnímu cíli naší cesty, k místu zvanému U kostelíčka. Poutní kostel Božího Těla, jehož barokní podoba pochází pravděpodobně ze 14. století, stojí na okraji listnatého lesa.

Hned vedle něj postavená kaplička nabízí poutníkům osvěžení, na jednu její stěnu je totiž vyvedena pitná voda z krátkého spádového vodovodu vybudovaného tady již v roce 1909. Součástí poutního areálu je také křížová cesta. Pochází z roku 1908 a jejich 14 zastavení tvořily původně malované obrazy na dřevěných sloupcích.

Dnešní podobu tvoří asi 3 metry vysoké betonové pomníčky zdobené barevnými obrazy s výjevy z Kristova utrpení. Celý areál vyzařuje zvláštní energii.

Doposud nás na naší cestě vedla spolehlivě zelená značka, nyní se ale napojíme na červenou, po níž dorazíme až k prvním domům Bludova. Tady odbočujeme zase na modrou.

Určitě stojí za to, zastavit se také v nevelkém lomu, kde se příležitostně stále těží tzv. bludovit, nápadná hornina vyskytující se na styku žuly s krystalickými vápenci.

V samotném lomu je zbarvena v každém místě trochu jinak, převládají však zelenošedé odstíny. Kolem aktivní pískovny, kam jen nakoukneme shora, je to k restauraci Bludoveček už jen kousek. Míjíme také odbočku ke zřícenině hradu Bludov, ten si ale necháme až na někdy jindy.

V okolí Bludova je spousta zajímavých míst. Při výjezdu z něj směrem na Zábřeh nejde minout Habermannovu vilu. Mnozí ze čtenářů si určitě vzpomenou na Habermannův mlýn, film popisující soužití Čechů s Němci na Bludovsku od třicátých let 20. století do konce 2. světové války.

Tímto celovečerním filmem odkrývá režisér filmu, Juraj Herz, jednu z nejkontroverznějších kapitol našich dějin. Ale o tom zas třeba někdy příště. Bludov a jeho okolí stojí určitě za návštěvu.