Kliknutím zvětšíteZe všech svátků mají Velikonoce to nejdelší přípravné období. Vrcholí ve Svatém týdnu a začíná takzvanou Květnou nedělí. Jako příprava ke spoluúčasti člověka na velikonoční obnově je Svatý týden období výlučné. Jsou to dny očisty skutečné i symbolické a dny střídmosti - půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění.
Posvátný charakter pak umocňují lidové tradice svěcení jara, které dává váhu projevení lásky, milosrdenství, spoluúčasti darem.
Jak vypadá posloupnost Svatého týdne?
Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny.
Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný ohledně lidových zvyků. Větší rolik pak hrají dny nadcházející.
Škaredá středa (Sazometná či Černá): Jidáš toho dne na Ježíše žaloval. Sazometná - vymetávaly se zase z komína, možný je také název Smetná. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit , protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce. A to přece nechceme.
Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony - "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky - "klapání", scházeli se v ospoledních hodinách chlapci a dívky a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě v tento den objevuje na pultech pečivo - "jidáše", které se i dříve podávalo namazané medem.
Především na Bučovicku na Velikonoce tradičně obcházející obec koledníci, mezi kterými je také postava Jidáše. Ilustrační foto.
Velký pátek: Den hlubokého smutku, kdy se udržoval přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Chudá byla i kostelní výzdoba a písně bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Děti na vesnici s velkým hlukem honily s řehtačkami Jidáše. Nemělo se pracovat na polích a prát prádlo. Přesto byla symbolem Velkého pátku voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. V neposlední řadě se v tento den měly dít zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady.
Bílá sobota: V tu se ještě před východem slunce muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila vajíčka.
Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo k velkému zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou" - a odtud název Velikonoce. Začala se jít tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl ve znamení pojídání lahodných pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.
Ilustrační foto.
Velikonoční pondělí: Také se mu říkávalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami - šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Za to od nich dostávali malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého pomlázku upletli, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázku, ten omládl.
Ale to není všechno… Jak to vypadá s Velikonocemi ve světě?
Protože má křesťanství mnoho podob, tak stejně i Velikonoce se slaví všude jinak.
U anglicky mluvících národů je například typické hledání vajíček. To je každoročně vyhlášeno v Austrálii. Děti se jich snaží najít co nejvíce ukrytých. Doprovodem je bujará zábava a setkávání příbuzných a přátel. Na autralském kontinentu jsou na Velikonoční pátek zavřeny všechny obchody.
Úplně opačně pak berou tento svátek například Irové. Velký pátek je pro ně posvátným dnem - je nevhodné dělat v tento den cokoli užitečného. Pálit dřevo, rybařit, zabíjet chovná zvířata… Každý správný Ir si najde své velikonoční vejce označené křížem a měl by alespoň jedno sníst. Součástí irské zábavy je taneční soutěž o velikonoční koláč a koulení vajíček z kopce dolů.
S nadsázkou můžeme za Mekku velikonočních oslav označit italský Řím, konkrétně Vatikán. A přestože v Itálii se náš klasický beránek neuchytil, v mnoha zemích je symbolem Velikonoc. V Itálii naopak k tadici patří pikniky, kvůli nimž se v čerstvém jarním počasí scházejí celé rodiny. Nikdo si nedokáže představit italské La Pasqua bez moučníku z kynutého těsta, zpravidla ve tvaru holubice. Žádný beránek, žádný zajíček…
Trocha exotiky nikoho nezabije. Na mexický podvečer Velikonoc, zvaný Semana Santa, se ulice plní slavícími obyvateli. Tradicí je zapalování obrázků nebo sošky Jidáše Iškariotského. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Při této "zábavě" již zemřelo několik lidí, protože se k ní často přidává zábavná pyrotechnika.
Velikonoční jidáše.
V Africe se stoupenci křesťanství na Velikonoce shormažďují v kostelech a kostelní chorály jsou zde v doprovodu afrických bubnů a vůně banánovníků.
A co takové karibské Guadaloupe? Pro nás rozhodně neobvyklý jev - velikonoční oslavy tam začínají již o týden dříve a karnevalové veselí v maskách vrcholí na Popeleční středu. Za zvuku muziky a tance se městy táhnou procesí věřících.
U našich sousedů v Německu se velikonoční tradice ukrývá v zajíčkovi, který snáší a schovává vajíčka do slaměných hnízd. Děti je pak o Velikonočním pondělí hledají. V některých oblastech Německa tohoto superzajíce nahrazuje kohou, čáp nebo dokonce liška. Příchod jara zde symbolizuje Velikonoční oheň, kdy se Němci loučí se zimou a pálí vánoční stromky.
Při oslavě pravoslavných Velikonoc si v Rusku nechávají v kostele požehnat vajíčka a pak si na nich pochutnávají při velikonočním obědě. Stejně jako v Bulharsku převažuje červená barva vajíček jako symbolu Kristovy krve.
Pravoslavné Velikonoce v Řecku zase symbolizují vajíčkové bitvy. Také se tam připravuje polévka majiritsa z jehněčích vnitřností a další kulinářské speciality. Při rozbíjení skořápek se používají hřebíky jako připomenutí Kristova umučení.
Oslavy francouzských Paques začínají na Velký pátek, kdy se vzduchem nese pověst o všech kostelních zvonech, které přestávají zvonit a odlétají do Říma na znamení smutku nad ukřižovaným Kristem. Rodiče zde dětem schovávají čokoládová vajíčka po zahradách.
Velikonoční kraslice.
Severské země se jako v mnoho jiných věcech vyznačují zcela odlišným charakterem svátků a také Velikonoc. Ve Finsku, kde si v tomto období mohou o jaru nechat zdát, připomínají toto roční období alespoň květiny poskládané z papíru. V poněkud temném severském charakteru však vede Norsko - zde je velikonoční tradicí neobvyklé řešení vražd a sledování kriminálních příběhů. Detektivní hádanky se v tento čas tisknou i na krabice od mléka. Jo Nesbø by jistě zajásal…
Vraťme se ale k Finsku. Zde chodí děti koledovat, ale tradice je poněud jiná. Říká se, že období od Velkého pátku do Božího hodu je časem, kdy zlé čarodějnice brázdí v rejích oblohy na svých košťatech a scházejí se u hořících ohňů. Takto vymóděné dámy můžete o Velikonocích potkat i ve finských ulicích.
Možná si říkáte, proč je světoznámý Velikonoční ostrov v Polynésii zrovna "Velikonoční". Žádné koledníky a staré tradice zde nenajdete. Jediné pojítko s Velikonocemi je to, že jej objevila holandská výprava právě na Velikonoční pondělí roku 1722.
Kde se na Velikonoce schází tisíce poutníků z celého světa? Ano, je to Izrael. Ve svaté zemi si zapálením svíčky připomenou vzkříšení Ježíše Krista. Židovské velikonoce, Pesach, jsou jedny z nejstarších oslav podobného druhu.
Ilustrační foto
Máte dojem, že už víte o Velikonocích vše? Ono není až tak důležité, jak je oslavíte, ale spíše to, že budete v klidu a v pohodě se svými blízkými. A především letos, kdy je klid a pohoda nedostatkovým zbožím, je to nesmírně důležité, ať už hledáte vajíčka po zahradě, převlékáte se za babiznu nebo pletete symbolický karabáč.
Tak veselé Velikonoce!
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
