První z nich byla mezinárodní CAD soutěž Autodesk Academia Design pořádaná společností Computer Agency, která se konala 15. března 2024 v Přerově na půdě Střední průmyslové školy. Hned vzápětí, konkrétně v 20. března 2024, zaznamenala olomoucká průmyslovka úspěchy na domácí půdě, kde se uskutečnil již 15. ročník regionální soutěže v CAD programech Autodesk Inventor a AutoCAD. A do třetice škola získala cenná umístění také ve 22. ročníku celostátní soutěže ve 2D kreslení a 3D modelování v Hradci Králové, kde soutěž byla pořádána společností 3E Praha.

V prvním zmíněném klání v Přerově studenti soutěžili ve 3 kategoriích – 2D kreslení v programu AutoCAD Mechanical, 3D modelování v Autodesk Inventoru a 3D tisk. A pedagogové soutěžili ve 3D modelování. V kategorií 3D modelování zvítězil mezi studenty Jan Vráždil ze SPŠS Olomouc, díky čemuž tuto pozici po úspěchu z minulého ročníku podruhé v řadě obhájil. Mezi pedagogy se tím nejlepším stal Ing. Adam Šiška ze SPŠS Olomouc.

A v kategorii 3D tisku nesoutěžili jednotlivci, ale skupinky náhodně vybraných studentů z různých zúčastněných škol. Na 1. příčce se umístila skupina, jejíž součástí byl také student SPŠS Jakub Střelec. Vyjma kategorie 2D kreslení tak Střední průmyslová škola Olomouc ovládla všechny soutěžní kategorie. Kromě výše zmíněných vítězů reprezentovali školu ještě Jan Ženožička, Jan Káfoněk, Libor Sýkora a Vít Tříska. Tito studenti sice na pódiová umístění nedosáhli, avšak společným součtem všech výsledků ze všech kategorií obdržela SPŠS Olomouc cenu „Vítězná škola“ a získala cenný putovní pohár. Zároveň se opět potvrdilo, že SPŠS Olomouc patří mezi TOP školy v České a Slovenské republice ve výuce CAD programů, na stupních vítězů mezi školami se totiž drží nepřetržitě již od roku 2013.

Další v pořadí byl 20. března 2024 již 15. ročník regionální soutěže v CAD programech Autodesk Inventor a AutoCAD, který se uskutečnil na domácí půdě SPŠS Olomouc. Nad soutěží převzal záštitu hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek. Dle zadání, která do soutěže zadaly partnerské firmy regionu, letos studenti v kategorii 2D modelovali výkres odlitku firmy Excalibur Army, v kategorii 3D studenti výkres přípravku firmy Chropyňská strojírna a pro kategorii 3D učitelé bylo vybráno zadání firmy HELLA Autotechnik Nova. Absolutním vítězem se nakonec stala Střední průmyslová škola strojnická Olomouc. V kategorii 2D obsadili její studenti Jan Káfoněk 2. místo, v kategorii 3D získal prvenství Jan Ženožička a na 2. místě se umístil Jan Vráždil. A v kategorii 3D učitelé obsadil první příčku Ing. Adam Šiška.

Na závěr SPŠS Olomouc uspěla i v celostátní soutěži ve 2D kreslení a 3D modelování v Hradci Králové, kde soutěž byla pořádána společností 3E Praha. Zde se umístil nejlépe Jan Vraždil (4. místo) a Jan Ženožička (8. místo), SPŠS získala celkové krásné 2. místo. A v kategorii 2D obsadil Jan Káfoněk 2. místo a SPŠS celkové 3. místo.

„Samotné zadání nebylo náročné, šlo spíše o čas, který hraje zásadní roli v každé podobné soutěži. Znamená to, že každá drobná chyba rozhoduje. Já jsem skončil druhý a myslím si, že od vítězství mě dělily asi 2 minuty. To už je teď ale nepodstatné, vyhrál ten lepší. Já si z této soutěže

odnáším cenné zkušenosti do dalších ročníků,“ zhodnotil na závěr svou účast v soutěži Jan Vráždil.

Rozhovor s Adamem Šiškou, učitelem SPŠS Olomouc

Ing. Adam Šiška je absolventem Fakulty strojního inženýrství, Ústavu automobilního a dopravního inženýrství VUT v Brně (studijní obor zaměřen na osobní automobily a spalovací motory). Od roku 2015 působí na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc jako učitel odborných předmětů Mechanika, Autodesk Inventor Professional, Stavba a provoz strojů apod.

Olomoucká Střední průmyslová škola strojírenská patří dlouhodobě k nejlepším školám v CAD programování nejen na regionální, národní, ale dokonce i mezinárodní úrovni.Olomoucká Střední průmyslová škola strojírenská patří dlouhodobě k nejlepším školám v CAD programování nejen na regionální, národní, ale dokonce i mezinárodní úrovni.Zdroj: SPŠS Olomouc

Čím to je, že SPŠS Olomouc opakovaně obsazuje nejvyšší příčky v CAD soutěžích? Čím si to vysvětlujete?
Těch důvodů je samozřejmě více. Jako první bych zmínil kvalitní tým pedagogů, kteří velmi často mají za sebou spoustu let praxe v oboru. To je základní předpoklad pro dobrou výuku a tím i přípravu studentů nejen pro soutěže, ale i do dalšího „strojařského“ života. Dalším důvodem je spousta perspektivních studentů, přicházejících na naši školu. Ti se na školu hlásí právě kvůli jejímu dobrému renomé, které vzniká dlouhodobým procesem podpořeným například právě úspěšnými výsledky v CAD soutěžích. Spojením perspektivních studentů a kvalitních učitelů pak vznikají mistři svého oboru. Ještě bych chtěl zmínit jeden důvod úspěchů, a to výraznou podporu od vedení školy, kterou neberu jako samozřejmost. Když se bavím s kolegy z jiných škol tak vím, že oni to mají podstatně obtížnější připravit úspěšné studenty.

Kam se obor posunul od té doby, kdy jste maturoval vy?
Strojírenství, stejně jako všechny obory lidské činnosti, se neustále vyvíjejí, a to poměrně velkou rychlostí. Nicméně je postaveno na základě fyzikálních zákonů, které se samozřejmě nemění, čili se spíše vyvíjí technologie pro konstrukci či výrobu. Já jsem studoval shodou okolností právě na SPŠS Olomouc do roku 2006, což není ani 20 let, a i přesto zaznamenalo strojírenství slušný progres. Konkrétně CAD programy se staly jednoduššími a efektivnějšími pro ovládání a konstruování.

Jakým způsobem přistupujete k talentům v daných předmětech a jak se těmto talentovaným studentům věnujete?
Během výuky hodin není dostatek času na výraznější a speciálnější přístup k takovým studentům a navíc by to bylo na úkor ostatních studentů. Proto se během hodin věnuji spíše vytipování talentovaných studentů. Ty potom oslovím s nabídkou účasti v kroužku 3D modelování, který na škole vedu. V něm pak mám možnost se studenty pracovat nad rámec výuky a učíme se prvky programu, které nejsou zařazené do výuky kvůli náročnosti či nedostatku času. Také se tam věnujeme zvyšování rychlosti modelování zefektivněním či zautomatizováním postupů tvorby modelů.

Sám v soutěžích, v učitelské kategorii, obsazujete pravidelně nejvyšší příčky. Jak se na soutěž připravujete?
Přiznám se, že žádnou speciální přípravu v současné době nemám. S programem Autodesk Inventor, ve kterém se soutěží, jsem v každodenním kontaktu, a to díky tomu, že každý školní rok mám zhruba polovinu svého úvazku právě předmět CAD. S tímto programem pracuji již od roku 2003, kdy jsem se ho učil právě na střední škole. Po jejím absolvování jsem při studiu na VŠ brigádně pracoval ve dvou olomouckých konstrukčních kancelářích, což byl pro mě vůbec nejlepší trénink. Během tohoto zhruba desetiletého období jsem získal spoustu dovedností, které zúročuji dodnes a samotnou výukou či zmíněným kroužkem se je snažím udržovat.

Ve sportu je těžké zvítězit, ale mnohem složitější je prvenství obhajovat. Platí to i v tomto případě? Je těžké obhajovat nejvyšší pozice v soutěžích tohoto typu?
Myslím si, že je to naprosto stejné jako ve sportu. Tedy obhájit vítězství je velmi těžké. Na regionální úrovni se mně i naší škole daří vítězství držet již mnoho let nepřetržitě, což dokazuje top pozici naší školy mezi středními školami v Olomouckém kraji. V rámci celorepublikového (mezinárodního) měření se škole pravidelně daří velmi dobře, jelikož od roku 2013 nebyla ani jednou mimo stupně vítězů mezi školami celé České a Slovenské republiky. Dokonce se jí povedlo čtyřikrát stanout na (dosáhnout) nejvyšším stupínku, nicméně ještě se ji nepodařilo ani jednou vítězství obhájit, což dokazuje moje slova.

Co vás motivuje v práci pedagoga?
K práci pedagoga jsem se dostal relativně náhodou. V době, kdy jsem ukončil doktorské studium na VUT v Brně, jsem se rozhodoval, kterým směrem se vydá moje životní cesta. Dostal jsem nabídku učit na mé „domovské“ škole a já jsem ji přijal s tím, že chci škole vrátit to, co mi ona dala – čtyři krásné roky a kvalitní vzdělání. Dnes už jsem jí to vrátil více než dvojnásobně a rozhodl jsem se zůstat proto, že mě práce pedagoga ohromně baví. Baví mě zejména pozorovat vývoj studentů, kteří se z dětí změní na takřka dospělé osoby a pokud u toho mají zájem o studium a „strojařinu“, pak je to přidaná hodnota. Odměnou mi pak jsou jejich úspěchy, a to jak v soutěžích během studia, tak potom úspěchy na jejich další životní cestě, o čemž mě sami rádi chodí informovat. Laťka je nastavena hodně vysoko, čili mým cílem je ji na této úrovni udržovat

Jsou naopak i nějaké věci, které Vám ve školství radost nedělají?
Ano, bohužel jsou a obvykle souvisejí s nesmyslnými rozhodnutími našich vlád, které navíc mají jiné směřování než veřejně proklamují. Největší průšvih z mého pohledu začal inkluzí zákonem z roku 2005 a od této doby se to jen „veze“ a zatím konče současným snížením PHmax. Všechna tato opatření jdou proti kvalitnímu vzdělání na českých školách, a proto vytvořit kvalitního a úspěšného studenta, a později absolventa, je rok od roku těžší. Je to pro mě sice zároveň motivace pro práci, avšak když jsou člověku při jeho snaze neustále házeny klacky pod nohy, tak to ke kvalitní práci a zvýšené snaze učitele nepřispívá.

Spatřujete pro obor strojírenství nějaké hrozby v souvislosti s nástupem AI? Kde vidíte pro tento obor naopak příležitosti?
Ne, hrozby bych z hlediska strojírenství ani vzdělávání rozhodně nehledal. Obecně spatřuji v umělé inteligenci velkou příležitost i budoucnost. V spoustě oborech lidské činnosti již má nezastupitelnou úlohu a ani ve školství bych se jí jakkoliv nebránil. Nesouhlasím s postupem některých vzdělávacích institucí, které ji např. zakázali při tvorbě závěrečných prací. Za odevzdanou práci je zcela zodpovědný student a ten musí vyhodnotit, zda informace umělé inteligence jsou správné a použitelné. Nicméně ve strojírenství a konstrukci je situace složitější a lidská činnost má zatím nezastupitelnou roli a ještě dlouho mít bude. Jak to bude kupříkladu za 20 let, raději nebudu domýšlet.

Předpokládám, ale nežijete jen prací. Jak trávíte volný čas?
V první fázi bych chtěl říct, že povolání učitele je daleko náročnější, zvlášť, pokud se ho snažíte dělat kvalitně a naplno, než je všeobecné povědomí veřejnosti, jak se dozvídám například z diskuzí na webových portálech,. Proto volného času není tolik, ale pokud je, tak ho trávím buď se svou rodinou - manželkou a dvěma dětmi. Rodina mi samozřejmě dělá největší radost. A pak se také věnuji sportu, aktivně i pasivně. Nejčastěji hraji fotbal, tenis či volejbal – u provozování sportů mi odreagování jde samo.

Monika Mackovíková, SPŠ strojnická, Olomouc