URBEX. Industriální krása. Nahlédněte do nitra opuštěné velké uhelné elektrárny

Jedná se o velkou uhelnou elektrárnu, která nějaký čas působila jako muzeum. Natajno tam prý nějaká cestička byla vždycky, ale kdo chtěl do krásného velínu, měl smůlu. Leda by se domluvil s paní, která od něj měla klíče.

To mi přišlo jako rozumný přístup. Covid tomu všemu ale zatnul tipec. Elektrárna se stala opuštěným místem se vším všudy a do velínu se dalo vlézt rozbitým oknem.

Bylo až hanba, jak snadnou jsme sem měli cestu. Stačilo trochu si počkat, aby ve funkčním areálu vedle nebyl pohyb, a šlo se na věc.

Psí osudy: Seznamte se s Toníkem, který to do ráje vzal oklikou

Brána byla otevřená a v trávě pokračovala vyšlapaná cestička až k otevřeným dveřím. Několik desítek schodů, překročit dopravníkový pás, a stáli jsme na vrcholku staré uhelné kotelny. Pak už stačilo sestoupat několik desítek metrů po kovových roštech dolů, kde se nacházela novější část. Krásná turbína, čerstvě natřené trubky, a ne zcela původní velín.

I v této části se mi líbilo, ačkoli kolegové remcali, že je tu všechno nepůvodní, moc moderní a kdesi cosi. Nakonec jsem se rozhodla od nich odpojit a nafotit si to tu v klidu a bez lamentací.

Úplný rozchod ale tentokrát neprošel (prý, já se tu sám budu bát, držme se alespoň po dvou, a minule když ses courala sama, tak jsi spustila čidlo!). Nakonec jsem ale směla zůstat sama ve velínu a v části s turbínou, což jsem si velmi užila.

Divoké devadesátky. Připomeňte si vilu, kde Krejčíř hostil celebrity i mafiány

Přestože místo zažilo poměrně velký průvan urbexerů, my jsme tu nikoho nepotkali a s fotografiemi jsem spokojená. Už za naší návštěvy tu ale byla znát práce zlodějů kovu a o týden později už byla část krásné turbíny rozřezaná a prodaná do šrotu.

To vzkřísilo snahy místo zajistit. Dnes už není vstup zdaleka tak snadný, jaký jsme měli my. Z mého pohledu je však už trochu pozdě.

Urbex & Stories

RETRO: Jak se stavěla před více než 100 lety Plumlovská přehrada? Podívejte se