Obýváme jedno lidské tělo,
společně myslíme na totéž,
a ve stejnou chvíli cítíme;
jsme jedna osobnost,
jedno i druhé já.

Při nezákonném střetu
se nám vlasy klikatí
jako hadovité blesky
(na všechny světové strany).

V celku nám to jde
rozhodně lépe,
než kdybych přišel
o svého egoistického bráchu;
mé milované druhé Já.

Budeme spolu, bráško,
létat i vesmírným prostorem,
a i když jsi moje mysl,
nikdy tě nezapomenu
vyzvednout ještě výš!

Jsi moje vlastní ego,
jsi moje krev!

Co mám já,
pochopitelně patří i Tobě…

A pokud jde o holky,
ta moje je moje
i z té druhé strany
mého vnitřního světa
(tedy i Tvá).

Díky, bratře,
bez Tebe jsem (?)
s rozumem
v koncích.

Tomáš Přidal