Rožmberkové – nejvýznamnější aristokratický rod českých dějin. Nositelé erbu červené pětilisté růže ve stříbrném poli. Jejich erbovní znamení lze spatřit v exteriérech i interiérech hradů, zámků, církevních staveb či na fasádách měšťanských domů (nejen) jižních Čech. Ve sbírkových fondech památkových objektů, muzeí a archivů je uchováváno mnoho uměleckých předmětů a písemností spjatých s pány z Růže. Soubor tohoto „rožmberského dědictví“ zůstává předmětem značného zájmu – jak dokazují stále větší počty turistů navštěvujících bývalá sídla rodu či specializované kulturní projekty. Dále jsou to historikové, spisovatelé a publicisté, kteří veřejnosti předkládají rozličné úhly pohledu na úlohu Rožmberků v dějinách zemí Koruny české a střední Evropy. Jedním z publicistů, který se společenským fenoménem zvaným aristokracie dlouhodobě zabývá, je Pavel Juřík.

Nově vydaná publikace s názvem Rožmberkové – první po králi, je celkově desátým svazkem autorovy volné edice a šestým (první čtyři se týkaly dějin rodových dominií) v pořadí věnovaným jednotlivým šlechtickým rodům. Pavel Juřík již dříve zpracoval dějiny Kinských, Lobkowiczů, Šternberků, Kolowratů a Schwarzenbergů. Vždy zvolí totožné schéma – v první polovině textu knihy čtenáře seznamuje s dějinami příslušného rodu a druhou polovinu tvoří přehled jednotlivých rodových sídel. Výsledkem je vždy vizuálně přitažlivá publikace, obsahující však větší počet nepřesností. Nejinak je tomu i v případě knihy Rožmberkové – první po králi. Nabízí se otázka proč autor (povoláním bankovní manažer) důkladně nepracuje s odbornou literaturou - v textu by tak jistě nepoužil slovní novotvary neodpovídající dobovým zvyklostem, neobvyklé názvy uměleckých děl, chybné popisy heraldických památek či nesprávné informace o majetkových transakcích.

V oblasti heraldiky na str. 32 uvádí tradovaný omyl ohledně černého hada ve zlatém břevně polepšeného rožmberského erbu. Přičemž lze jasně dokázat, že se jedná pouze o chybu dobových umělců, kteří erb Rožmberků malovali dle předloh vytesaných do kamene – v nebarevných předlohách měla vytesaná vlnovka zvýrazňovat břevno jako heraldickou figuru. Ve znaku kláštera ve Vyšším Brodě (str. 34) je mezi věžemi vložen znak Rožmberků – autor však tvrdí, že se jedná o erb – pak by však musel obsahovat také klenot a přikrývadla – bez těchto atributů zůstává každý šlechtický erb pouze znakem. Na str. 77 je psáno, že erby tří poručníků posledních Rožmberků nakreslil heraldik Jiří Louda – autorem erbu (nakresleného pouze v podobě znaku bez klenotu a přikrývadel) pánů z Gutštejna je však někdo jiný. Nesprávný letopočet (rok 1478) je uveden v souvislosti s tzv. olomouckou smlouvou – Vladislav Jagellonský se s Matyášem Korvínem osobně setkal v červenci 1479 – teprve od těchto jednání začal platit právní stav umožňující vládu v zemích Koruny české dvěma panovníkům (str. 67).

Také v oblasti umění se Pavel Juřík dopustil nesrovnalostí – Petr I. z Rožmberka (+ 1347) nemohl být donátorem Mistra Třeboňského oltáře – tento malíř vytvořil svoje vrcholná díla okolo roku 1380 a autorem slavného portrétu Viléma Voka z Rožmberka nebyl Mistr rožmberského dvora, ale malíř v odborné literatuře zvaný Mistr rožmberských portrétů - viz str. 104. Některé reálie týkající se jednotlivých osob neodpovídají skutečnosti – Štěpánek Netolický se nenarodil v Kolíně (str. 112) jako Jakub Krčín z Jelčan, ale v Netolicích. Jakub Krčín z Jelčan byl otcem šesti dcer, nikoliv pěti (str. 115) – autor nezmiňuje nejstarší Mariannu (+ 1597).

Souvislosti spojené s ekonomickými transakcemi obsahují informace o koupi panství Třeboň Janem I. Adolfem ze Schwarzenbergu (str. 182) – toto panství mu ve skutečnosti bylo postoupeno císařem Leopoldem I. jako náhrada za dřívější nesplacené pohledávky ze strany panovnického rodu. Vlastníkem hradu Choustník byl Beneš z Choustníka, nikoliv z Poděbrad (str. 160). Zuzana Vojířová nebyla z popudu Švamberků mučena za účelem vyzrazení údajně odcizených šperků, které jí dle závěti právem náležely (str. 126).

Pavel Juřík také ahistoricky používá současné pojmy (str. 132) – na českokrumlovský zámek jistě v roce 1596 vladařem nebyli pozváni starostové měst a městeček – představiteli městské samosprávy té době byli purkmistři či rychtáři. Zvláštní je také slovo klášterství - autorem použité v souvislosti s rožmberským dědictvím (str. 137) – srozumitelně lze jistě napsat, že Jan Zrinský ze Serynu zdědil patronátní práva k vyšebrodskému klášteru. Co se týká přehledu rožmberských sídel, není v něm zařazen hrad Helfštejn, který získal Petr Vok z Rožmberka sňatkem s Kateřinou z Ludanic.

Kniha Rožmberkové – první po králi, je na první pohled kompaktní publikace, obsahující mnoho dat a faktů. Text je doplněn o kvalitní fotografie významných památkových objektů a uměleckých děl. Je zřejmé, že její obsah nemůže o dějinách rodu Rožmberků přinášet objevné poznatky – ty již byly publikovány jinými autory uvedenými v seznamu použité literatury. Poučený zájemce o historii by při její četbě nemusel být tak ostražitý za předpokladu, že by se Pavel Juřík dokázal vyvarovat zbytečných chyb.

Pavel Juřík: Rožmberkové – první po králi, ISBN: 978-80-242-6362-5,200 str., 1. vyd., Universum, Praha 2020

Stanislav Vaněk