Když moji rodiče jednou navštívili zahradní útulkovou část organizace Jménem psa, z. s. a pejsky, kteří ji tehdy obývali, okamžitě si zařadili osmiletého Codyho pod něžné označení "malý skákavý". To už byl Cody při síle a psychicky se také již trochu zotavil. Až později jsme si nechali vyprávět, čím Cody prošel.

O Codyho minulosti mnoho nevíme - a nejspíš jsou to věci z toho pomyslného soudku "radši ani nevědět". Bezprizorní pes, na kterého upozornili všímaví občané. Žil někdy na řetězu? Možná. Choval se k němu někdo zle? Zcela určitě. Přijel s nalomenými žebry, pravděpodobně tedy zbitý, a byl nesmírně ustrašený. Bál se vyjít ze své ubikace, natož jít na procházku. Nechtěl si nechat nasadit obojek, o vodítku nemohlo být už vůbec ani řeči. Bál se lidí, při kontaktu s lidskou rukou se pomočil. Bál se úplně všeho.

Z Codyho už je vysmátý pes.Z Codyho už je vysmátý pes.Zdroj: Inka Nadymáčková

Cody se po předchozím zřejmě neveselém životě ocitl v organizaci Jménem psa, z. s. mezi dalšími pejsky. To pro něj nejspíš také byla úplně nová zkušenost. Mezi nimi byl ale jeden, který sice sám potřeboval hodně péče, ale obavy z lidí a běžného psího života necítil. Byl to Rex, kterého znáte z minulého dílu Psích osudů. Rex byl odchycen v jedné jihomoravské obci uprostřed noci, starý, vyčerpaný, podvyživený. Zdraví ho ještě párkrát potrápilo, ale zamiloval si procházky kolem řeky Moravy, která naším městem protéká.

A právě starší, zkušený Rex byl Codymu průvodcem novým, šťastnějším životem. Díky svému vnitřnímu klidu se stal Codymu vzorem, jak si nechat připnout obojek s vodítkem - a vyrazit za hranice ubikace, za hranice útulkové zahrady, zkrátka za hranice všedních dnů. Do míst, kde roste vysoká tráva, do míst, kde teče řeka a vane od ní vlhký vzduch. Do míst, kde není třeba se bát, protože ho vede blízká osoba a vedle něj kráčí kamarád. A že vodítko neznamená rány, ale fakt, že se neztratí.

Z Codyho se postupně stával ten sympatický "malý skákavý" chlupáč, kterého poznali moji rodiče. Brzy měl energie na rozdávání a v srdci nejspíš touhu po světě nejen za zahradou, ale i za řekou - po boku někoho, u koho může zůstat napořád. A přesně to se mu nakonec splnilo. Odjel do nového domova, kde má takových blízkých lidí hned několik a kde může naplno uplatnit svou oddanost.

Sylva Kaplanová