Věnováno v upomínku na ty, kteří v souvislosti s pandemií COVID-19 neměli takové štěstí, se vzkazem a přáním autora, že i přes veškeré strasti a úskalí musíme jít hrdě dál a věřit v lepší zítřky…
Kličkuji mezi kovidy,
zatím (ú)spěšně
a narychlo
vyhýbám se
lidem bez (roušek)
zbytečného fyzického kontaktu.
Vzdálenost nevzdálenost,
nákaza si cestu najde,
ať chcete či ne;
to, bohužel, nelze (!) ovlivnit.
Dnes prý nula (?)
nakažených,
to není možné!
Aha, špatně jsem to přečet´
Prymula nakažený.
Jak už „to má”
i ministr zdravotnictví,
tak to je vážně pekelná svízel…
CHRAŇTE PROTO SEBE I SVÉ BLÍZKÉ,
rouška či respirátor
je obranný štít!
avšak virus
(zatím) úplně nezastaví…
Musíme doufat!
Jedině to nám dává naději,
že odvrátíme krizi
a katastrofu,
která globálně udeřila
napříč kontinenty.
Pandemické běsnění
je jako kladivo Boha,
který zatloukává pozemské hříchy.
Bez výjimky, bez přetvářky,
s tím, že někoho
se nedotkne takřka vůbec,
jiný si ponese následky,
a někteří, žel bohu, zaplatí
nejvyšší možnou cenu…
Tomáš Přidal
Autorova poznámka k básni:
Informace o pozitivní nákaze na COVID-19 v souvislosti s osobou pana ministra zdravotnictví, Prof. MUDr. Romana Prymuly, CSc., Ph.D. je ryze fiktivní a použita POUZE A VÝHRADNĚ pro účel této básně. Nezakládá se na tedy na pravdivě podložených skutečnostech a je pouhou autorovou fikcí. Děkuji.
