Procházkou, v rámci 18. ročníku tenisového turnaje Viktorcup, jsme si připomněli dlouhý aktivní život válečného veterána od Tobruku a Dunkerque Viktora Wellemína.

Viktor Wellemín se narodil v roce 1923 do pražské židovské rodiny. Otec Josef byl invalida z první světové války a v Praze vedl filiálku rakouské firmy specializující se na barvy pro umělce.

Měl čilé styky s Rakouskem a po jeho anšlusu v březnu 1938 se od židovských utečenců dozvídal o nacistické zlovůli na okupovaném území.

Viktor s bratrem pravidelně docházeli do nedalekého kina Sokol a sportovali v židovských sportovních klubech Hagibor a Maccabi.

Na vysoké svátky a do židovské školy chodili do karlínské synagogy, kde působil rabín Isidor Hirsch, rodinný přítel a profesor na Karlově univerzitě. Dnes vlastní budovu Církev československá husitská.

Když z oken rodinného bytu v domě v Pernerově ulici 5 v Karlíně (na chodníku kameny zmizelých jeho otce Josefa a matky Hedviky) pozoroval 15. března 1939 obsazování a rabování karlínských kasáren nacisty, rozhodl se odjet bojovat proti Hitlerovi za hranice protektorátu.

Bylo mu 16 let, když se 15. dubna 1939 vypravil se svým o čtyři roky starším bratrem Adolfem přes Slovensko, parníkem po Dunaji do Černého moře a do Palestiny, kde na začátku roku 1942 oba vstoupili do 11. čs. praporu východního. V Palestině naši vydávali český časopis Kaktus.

close Viktor Wellemín (vpravo) se svým bratrem Adolfem. info Zdroj: Post Bellum zoom_in Viktor Wellemín (vpravo) se svým bratrem Adolfem.

Zatímco bojovali o severoafrický přístav Tobruk, jejich rodiče nacisté zavraždili v koncentračním táboře. „My jsme poslední zprávy dostávali přes Červený kříž. To bylo ještě v tom dvaačtyřicátém roce. Pak už nic.“

close   Na Středním východě. V roce 1942 bratři Wellemínovi vstoupili do 11. čs. praporu východního. info Zdroj: Post Bellum zoom_in Na Středním východě. V roce 1942 bratři Wellemínovi vstoupili do 11. čs. praporu východního.

Na státní svátek 28. října 1944 byl Viktor zraněn při útoku na francouzský přístav Dunkerque, který držela téměř trojnásobná německá přesila.

Výbuch protipěchotní skákavé miny mu utrhl kus paty a poranil rameno. Belhal se pět kilometrů k obvazišti, kde ho zachránili.

Po šesti letech se Viktor vracel do Prahy v britské uniformě a stejně jako kdysi jeho otec mezi invalidy. V Praze se shledal se svým bratrem Adou. Zjistili, že všichni jejich příbuzní včetně rodičů nepřežili koncentrační tábory. Jejich byt obsadili cizí lidé a nehodlali se odstěhovat.

close Viktor Wellemín. info Zdroj: Post Bellum zoom_in Viktor Wellemín.

Viktor celý život pracoval jako účetní, nejdříve ve firmě V. Kozák, barvy a laky, poté v Gramofonových závodech. Jeho dva synové, protože jejich táta byl Žid, nestraník, a co hůř, veterán ze západní fronty, se nedostali na školy. Až do devadesáti let aktivně sportoval.

Lenka Hoffmannová