A to stejně jako na jiných místech Olomouce, kde zasáhla koronavirová pandemie a s ní spojená omezení pohybu a služeb. Přesto se snad již blýská na lepší časy. Univerzitní knihovna samozřejmě ještě nemůže do svých rozsáhlých prostor nikoho pustit. Z knihovníků by se museli stát „drábové“ neboli uniformovaní sluhové vykonávající úřední nařízení. Ti by hlídali rozestupy dvou metrů, mezistudentské polibky nebo osahávání knih. Nyní je ale možné použít okénko.

Jestliže je v současné době okénko jednou z mála možností, jak zachránit existenci restaurací, pro knihovníky je rovněž vítanou pomůckou. Navíc když je otočné a vede z knihovny přímo na nádvoří. Takže se v knihovně už pár týdnů půjčuje přes něj. Denní dávka několika desítek mailů od studentů a zaměstnanců univerzity o zápůjčku uvězněných knih, jejich horečné chystání nejen přímo ze Zbrojnice, ale i z dalších fakultních poboček univerzitní knihovny po celém městě. A nakonec to vše výjde přes okno.

Univerzitní knihovna tak jako jedna z prvních českých knihoven (ale ne, takto ne – první je vždy v dnešní době někdo úplně jiný) začala za dodržování přísných hygienických opatření půjčovat knihy, bez kterých se spousta studentů neobejde. V rukavicích, s karanténními boxy na vrácené knihy, bezkontaktně, s rozestupy na nádvoří, s dezinfikovanými stoly, časovanými příchody dle rezervací, ale i s úsměvem (schovaným za rouškou).

Odměnou jsou úvodní slova téměř každého mailu s žádostí o nachystání knih. Slova „moc mě potěšilo, že nabízíte i v této těžké době půjčování knih, které nutně potřebuji" jsou pro knihovníky povzbuzením a útěchou. Odpoledne výdeje končí, těch málo přítomných studentů zmizí a na prázdném nádvoří zůstává jen točící se vítr, který shazuje vše, na co přijde.

Čeká se. Kavárna na Zbrojnici sice vybíz přes okýnko na čerstvé kafe, je tu ale ticho. Není moc komu dopřát studentskou pohodu. Nebude tu ani oblíbený a hóódně hlučný květnový studentský univerzitní Majáles, který dokázal rámusem a veselím nadzvihovat střechy. Věříme, že další květnové okénko do Zbrojnice už bude veselejší, bezrouškové, a hodně slunečné. Vždyť přes tu roušku už se na to nedá dýchat, ani dívat.

Vladimír Klásek