Ještě donedávna patřila Olomouc mezi nejmalebnější velkoměsta v Česku, její tvář se však v posledních letech radikálně změnila.

Jako houby po dešti vyrostla celá řada obchodních center (údajně je číslo udávající poměr prodejní plochy k jednomu obyvateli v případě metropole Hané nejvyšší v ČR), postavily se dva mrakodrapy (a další je v plánu), buduje se nejen bulvár ohraničující třídu Kosmonautů, ale pomalu se přistupuje i k realizaci projektu nové čtvrti v prostoru někdejšího vojenského prostoru blízko Velkomoravské magistrály, vzniká nespočet rezidenčních domů i kancelářských budov, Olomouc dostává nové mosty, přetváří se údolí řeky Moravy aj. - to vše se dá charakterizovat jako přirozený proces (někdy dobrý, jindy méně povedený), kterým si během své existence musí chtě nechtě projít každé lidské sídlo.

Senioři plavali štafetu „přes La Manche“. Za jediný měsíc zdolali téměř pět tisíc kilometrů.
Senioři plavali „přes La Manche“. Za měsíc zdolali téměř pět tisíc kilometrů

Bohužel zde ale působí i jiné síly, které rovněž do outfitu někdejšího hlavního města Moravy významně zasahují, a to necitelně a nekompromisně. Dokonce natolik, že se dá mluvit o (staro)novém fenoménu. Jde o sprejerství, vytváření graffiti nebo chcete -li „street art“.

Přestože člověk může disponovat vytříbeným citem pro vnímání a pochopení umění, převážná většina těchto „děl“ nemá s opravdovým uměním nic společného. Jde zpravidla o kratší nápisy jako „Harem 38“, „AGRS“, „WATT“, „HILTON“ apod. - vyvedené povětšinou sprejem černé barvy, ale výjimkou není ani žlutá, modrá, bílá, červená. Prochází -li člověk takřka kteroukoli částí města a nemá sklopený zrak, uvidí podobná graffiti naprosto kdekoliv – fasádách domů, popelnicích, vratech, dveřích, ba i sloupech nebo dokonce skříňkách s elektrickými rozvaděči, automatech na jízdenky, sklech čekáren u zastávek MHD.

V Leštině se loučili se zimou.
FOTO: V Leštině se loučili se zimou utopením Moreny a jarní koupelí otužilců

Dala by se najít i celá škála jiných objektů, které sprejerům rovněž slouží za „malířské plátno“, ovšem takový výčet už by postrádal smysl. Podstatné je, že Olomouc jak na návštěvníka, tak rezidenta působí jiným dojmem. A ten, kdo se sem vrací po delší době, musí být šokován.

Ušetřeny řádění sprejerů nejsou ani historické památky, mnohokrát se mluvilo o Terezské bráně – ta prošla rekonstrukcí v roce 2009 (která přišla na těžko uvěřitelných 8 milionů korun), oprava se nicméně minula účinkem – nyní je totiž stavba ještě poškozenější a jistě nedělá čest svému jménu. Možná spíše nedělá čest lidem, kteří ji do takového stavu uvedli – takřka celý vnitřní prostor je „ozdoben“ nesčíslnými graffiti, některé nápisy jsou vyryté.

Pokusil jsem se kontaktovat tajemníka primátora, ten nicméně „mlčí jako ryba“ - na jeho vyjádření k problému se sprejerstvím čekám druhý týden. Zajímal jsem se o to, jak (a jestli vůbec) Olomouc proti „street artistům“ bojuje. Majitelé domů zatím svádí souboj hodný Sisyfa – poškozené fasády domů si jednoduše zamalují. To je ovšem jednak zbytečné, protože na tom samém místě se graffiti objeví zanedlouho znovu, jednak nápis zpravidla pořád „prosvítá“, tudíž se o dokonalém a už vůbec ne definitivním řešení mluvit nedá.

Procházka lomem s vyhlídkou v Horní Bečvě.
Tip na výlet: Úchvatná panoramata. Dlouho opuštěný lom v Horní Bečvě má využití

Budeme -li za graffiti považovat každičký jednotlivý nápis, heslo, pak se jich v Olomouci nachází řádově stovky tisíc. To je sice pro leckoho šokující množství, ale naneštěstí zřejmě blízko realitě (sám jsem město procházel křížem krážem v březnu 2022 několikrát a „malůvky“ jsem nacházel doslova na každém kroku. Vypadá to tedy, že Olomouc není nejbohatší jen na prodejní plochy, ale i na počet výtvorů pouličních umělců v přepočtu na obyvatele?!

Co se postihu týče, nejvyšším možným trestem, kterému jsou „samozvaní umělci“ vystaveni, je odnětí svobody na jeden rok. K tomu se však přistupuje málokdy, sprejerství se stále považuje jen za jakýsi menší prohřešek, rozhodně ne závažný zločin. Chytit někoho při činu je navíc i v dnešní „kamerové době“ obtížné. Snad je tedy lepší cestou „osvěta“ nebo spíše jakýsi menší ústupek, menší zlo za větší zlo…

Mandloňový sad v Hustopečích na jihu Moravy.
Stromy zachránily stovky dobrovolníků aneb Když v Hustopečích kvetou mandloně

Některá města se uchýlila k vytvoření „legální zdi pro „sprejery“ - možná by nebylo od věci to alespoň zkusit i v Olomouci.

Problém ale spočívá v tom, že sami sprejeři chtějí páchat „cosi proti systému“, něco, čím jdou proti proudu, těžko by se jako mávnutím kouzelného proutku veškeří tvůrci hromadně přesunuli ze tmy ilegality do světla legality.

Krnov se k takovému kroku odhodlal v roce 2016 a trvalo dlouho, než se „streetartová zeď“ zaplnila malbami. Stejnou cestou jde Příbram a zejména Praha, která nabízí logicky zdaleka nejvíce legálních zdí v republice.

Jedná se o cestu, jak vymýtit (či alespoň omezit) nelegální graffiti, nebo platí, že cesta do pekel je dobrými skutky (úmysly) dlážděná?!

Jan Korhoň

Pivovarské muzeum Holba v Hanušovicích.
Hospodský jako z Obušku z Pytle ven. I to je Pivovarské muzeum v Hanušovicích
Karneval APA.
Návštěvou Karnevalu APA pomůžete! Letos v hrdinském stylu