Ta, která miluje na křídlech lásky

V útržcích slz skrápím svou tvář,
slzy mi omývají mé vrásky starostí,
láska je hluchá – a Ty jsi lhář,
co je pro Tebe tou pravou radostí…?

. . .

Řekni mi, jak si Tě získat,
řekni jen, která ta cesta vede k Tobě,
cena Tvého polibku není nízká,
obraty líbání točí se ve výrobě…

. . .

Chtěla bych po Tvém boku stárnout,
překlenout přes propast lano a po něm jít,
všechno se přece musí dát zvládnout,
spojit nás dva – a nechat spolu žít…

…

Miluji, když se mi díváš do očí,
šeptáš mi vroucná slůvka o našem vztahu,
někdy se i motýlci lásky ve vzduchu roztočí,
někdy jsi se mnou…

…a jindy v tahu…

. . .

Táhneš jak pěšák na bílém poli,
vyhráváš i prohráváš,
ať už jsi se mnou nebo kdekoli,
snad se mě, proboha, nevzdáváš…?

. . .

Tvé starosti jsou i mými,
vím, že je já mohu léčit,
nejsou zakleta slovy čarodějnými,
chtěla bych se Ti v tomto zavděčit…

. . .

Ber moji lásku, jakou Ti dávám,
já milovat Tě budu napořád,
kvůli Tobě se mnohého vzdávám,
já skládám Ti poctu a milostný sonát…

. . .

Když tak v duši zalovím,
nikdy jsem nikoho nechtěla tak jako Tebe,
na křídlech se vznesu – nebo se v pláči utopím,
záleží jak nakloněno mi bude láskyplné nebe…

. . .

Bez Tebe je můj život ztracený,
bez Tebe jsem úkaz, o který očima nikdo nezavadí,
mé dluhy z lásky jsou již splaceny,
ten čas s Tebou, mi nikdo nevynahradí…

Tomáš Přidal