Těžké i jednoduché zároveň

Tomáš Přidal


Truchlivě naříkající a bolestivá litanie,


hlasy se střídají v bouři úpějících slov,


ústa kněze hřmí v záblescích křížů,


které osvětlují chrám s bohatě zdobenými okny.


Venku déšť spustil taneční s prohnaným větrem,


žene se v zákrutech a orákulech skrz těla kajícníků,


kteří spřádají plány pro lepší a světlejší zítřky,


s kolovraty, opakujícími modlitby za tmy mlčících duší.

Patvary a paraziti prastarých pohřebních míst,


kupí se jako víka rakví s umrlci, stiženými cholerou,


rdousivé, zděšené a zmírající výdechy byzantských bratří,


okupují sluch světa v posmrtném rubáši smutečních poutí.


Poslední pastýř s vlčí tváří, hledí zpříma a nebojácně


do černých děr v důlcích mrtvých kapucínských mnichů,


jejichž krypta mluví staletími skrz promrzlé kosti,


které jsou křehké jako první pocity po cestě za věčností.


* * *


Po březích věčnosti dělají baletky slečny Smrtice


piruetky a úklony - vyber si svoji baletku,


dá Ti tabletku pro lepší pocit v té tmě


plné záhadných místností, tanečními kroky


Tě provede po parketu, kde již síla gravitace


nehraje tak podstatnou roli coby za Tvého života.


Ve člunech a loďkách pádlují dobrodruzi


k břehům, křičí na baletky návrhy,


při kterých se jim točí kolem těl,


ale nebojí se, když ukážou pořádné zuby,


kterým prokously i duševní schránku


troufalých poutníků na cestě z níž není návratu.
 


Vracet minulost je pro někoho k pláči,


vracet se do lůna matky je jako


zmenšovat se a zasunout se


do ženských orgánů - nemyslet přitom,


příroda někdy přemýšlí za nás,


a my jsme toho neodmyslitelnou součástí.


A skončit všechno,


dát všem příběhům závěr,


sfouknout poslední svíčku,


dát sbohem poslednímu člověku,


to vše je tak těžké i jednoduché zároveň,


že obojetnost tohoto počínání si vyžaduje pevnou vůli.

Ilustrační foto
Čas na poezii s Tomášem Přidalem a novou básní M.Y. D.V.A.
Ilustrační foto
Nedělní chvilka poezie s Tomášem Přidalem a básní Tragikozemě