PADLÝ


Tomáš Přidal

Když už nevíš, kam složit křídla,

a hlavu v dlaních máš,

tak věř, že tu vždy

bude přítel,

kvůli kterému

je dobré

držet se při zemi,

i když nebe bylo

Tvým domovem,

kde jsi choval jistotu

a hvězdy Tvými dívkami,

jež jsi nadevše miloval.


Možná jsi pro někoho Padlým,

ale ve svém nitru

jsi dokázal

projít zkouškou ohně,

aniž by sis spálil

jediné pírko.


Umíš milovat,

proto jsi tak krásný,

jak si Osud přál.


V knize hříchů nemáš jedinou čárku…

A i neznámý poutník, který

sepisuje tato slova,

Tě chová v úctě,

jako když

slunce vítá nový den.

Osudu jsi padl do oka.

A možná padneš v objetí polibků,

ženě, která Tě miluje nade vše,

jako Ty miluješ volnost vlastních křídel…