Omotají si Tě kolem prstu,
vysají věčně prázdnou peněženku,
(s uměním ji opětovně naplnit);
jako černé vdovy zahubí své samce
v lásce, jenž přináší zatracení.
Věčné?
Pro ně je Věčnost
pomíjivá - stejně jako partneři,
první, druhý, pátý…
Žádný vztah v jejich očích
netrvá navěky,
byť chudí básníci
vždy byli přesvědčeni
o opaku tohoto výroku.
Než sami začali šílet
(láskou a chtíčem)
po těch dokonalých ženách.
I ony však měly své chyby,
avšak kořist, ulovená do milostných pastí
je vždy naivní a otupělá
v růžových brýlích,
které opadnou
až je příliš (!) pozdě.
V tom (před)posledním návalu
lásky, kdy vyjde najevo,
že tělesná rozkoš
není všechno, zlato…
(co se třpytí)
A poetové umírají
v náručí svých Múz,
v děsivých kompozicích
(sexuálního) spojení,
zamáznutých cenzurou.
I Bohyně to dělají
(nazývají-li se tak, či jimi vskutku jsou…?)
Tomáš Přidal
