Ano, poutavé a zajímavé jsou jistě průhledy, tvary a prolínání světů, o nich jsem psal v příspěvku již v září, ale ta neuvěřitelně široká škála nejrůznějších barev a odstínů je to, co přitahuje pozornost nejen vášnivých pěstitelů a tvůrců zahradních kompozic, ale i běžných návštěvníků parků, arboret a dalších lidí schopných vnímat krásu.

Pan majitel mě již při moji první návštěvě upozorňoval, že především díky pestře zbarveným javorům a jinanům, díky barevným plodům některých dřevin, je japonská zahrada nejkrásnější vždy až s příchodem prvních mrazíků.

A po jedné nedělní říjnové návštěvě mu dávám za pravdu. Barevné tóny od zelené, žluté, hnědé, přes oranžovou až k zářivě červené zdobí dřeviny exotické i tuzemské.

Můžeme se kochat i barvami méně obvyklými, jako je třeba černá nebo fialová. Podzim je nádherný ve volné přírodě i v pečlivě udržované zahradě a dáte mi snad za pravdu, že ten letošní se opravdu vydařil.

Jen je ta krása, zvláště u takto s citem a pílí komponovaných zahrad velmi pomíjivá. Stačí pár mrazivých rán, trochu silnější vítr a všechna ta barevnost je pryč.

Neopakovatelné kouzlo 

Ale i těch pár dní však stojí každý rok za to. Tak jako kvetoucí sakury krášlí ulice a stromořadí na jaře, tak japonské javory přitahují pozornost ohnivými barvami především na podzim.

I po opadu listí však zůstávají zahrady a celá příroda barevné, mnohem více hrají svou roli tvary, stíny, odstíny hnědé, šedé a bílé. Každé roční období má něco do sebe a třeba vám již za pár týdnů představím fotografie s přírodou zakrytou sněhovou peřinou.

Vždyť přece i taková, slovy klasika, krajinka v zimním hávu, má svoje neopakovatelné a jedinečné kouzlo.

Karel Machyl