Profesor Vlastimil Kašpír z Gymnázia Čajkovského opět připravil hutné a lahodné menu, jehož přísadami byli Dalí, Picasso, Velázquez, Goya, Valencia, Madrid, Barcelona, a mnoho dalšího.

První zastávka: Cadaqués, Figueras, L`escala. Malebné pobřeží severního Katalánska, známé také jako Costa Brava – divoké pobřeží, je rodištěm a celoživotním působištěm katalánského surrealistického malíře, excentrického Salvadora Dalího. Ve městě Figueras si postavil muzeum, ve kterém žil se svou partnerkou Galou. Pokud uvidíte vejce na střeše, vězte, že Dalí je velmi blízko.

Zastávka druhá: Valencia. Třetí největší španělské město nabízí středomořské klima s příjemnými a pohodovými místními, spoustu gastronomických zážitků s paellou, španělským národním pokrmem, a velmi atraktivní propojení starobylého středu města s moderní architekturou Santiaga Calatravy, který navrhl komplex vědecko-technického parku a podmořské zoo. Futuristické stavby mnohdy připomínající kostru obrovské velryby, tyčí se u mořského pobřeží na konci devítikilometrového pásu parků, zahrad a odpočívadel. Zajímavostí je, že po povodních v roce 1957 bylo odvedeno koryto řeky Turia mimo město a radní se rozhodovali, co s novým prostorem. Občané města se rozhodovali mezi dálnicí, která by notně ulehčila dopravě ve městě, a parkem. Zvítězila zeleň a tak dnes mají valencijští unikátní obrovský park, který obepíná město.

Zastávka třetí: Madrid a okolí. Metropole Španělského království se rozkládá na náhorní plošině, Mesetě, ve výšce cca 600 m.n.m., takřka v geografickém středu poloostrova. Samotné město nás pohltilo neopakovatelnou atmosférou směsice úzkých středověkých uliček z dob, kdy Španělsku a světu vládl rod Habsburků, a širokých bulvárů s vítěznými oblouky jak vystřiženými z francouzského osvícenství. Procházeli jsme ulicemi, kde žil Miguel de Cervantes Saavedra, Lope de Vega, Pedro Calderón de la Barca a mnoho dalších, kteří se nesmazatelně zapsali do světové kulturní historie.

Madrid nemá sice žádnou ikonickou stavbu, jako mají Eiffelovu věž v Paříži, Svatou rodinu v Barceloně, Římské koloseum nebo Pražský hrad, co z něj však činí úžasné město, jsou neustále životem tepající náměstíčka a ulice, množství parků, které z něj dělají nejzelenější metropoli Evropy. Navíc můžeme celé dny obdivovat tvorbu špičkových klasických i moderních malířů ve světoznámé galerii Prado nebo muzeum moderního umění nesoucí jméno bývalé královny Sofie, manželky Juana Carlose I. Zajímavý je i autentický egyptský chrám Debot, dar od egyptského státníka Násira za pomoc při záchraně egyptských památek, ohrožených stavbou Asuánské přehrady. Je z něj překrásný výhled na katedrálu Almudena a Královský palác. Moderní Madrid pak zve k projížďce po třídě Paseo de la Castellana, kde se zastaví fanoušci fotbalu, aby navštívili Estadio de Santiago Bernabeu, domovský stánek královského klubu. Zajímavý výhled také skýtají dvě věže KIO, nakloněné 15° nad náměstím Brána Evropy.

Pustá a drsná krajina v okolí Madridu v sobě uchovává ducha starých časů dona Quijota. Za detailní průzkum určitě stojí bývalé hlavní město Kastilského království Toledo, které se klene nad meandrem řeky Tajo. Ve svých středověkých uličkách ukrývá poklady židovské, křesťanské a arabské kultury, které zde po dlouhou dobu soužily v klidu a míru. Tradiční zbraně z toledské oceli nás lákaly do mnoha obchodů se starožitnostmi i suvenýry.

Dalším klenotem Kastýlie, střední části Španělska, je město Segovia, které uchovává nádherný římský akvadukt starý přes 2000 let. A jako vždy, pod jeho oblouky si Španělé i zahraniční turisté užívají podzimního sluníčka, které už tak nespaluje jako v horkém létě.

Zastávka poslední: Barcelona. Tradiční poslední zastávkou našeho cestování po Španělsku je katalánská Barcelona. Zkontrolovali jsme průběh stavby symbolu města a vlastně celého Katalánska, Svatou rodinu, která by si zasloužila samostatný článek. Antoni Gaudí do této stavby vtělil to nejpodstatnější, svou lásku k Bohu a Katalánsku. Každý centimetr čtvereční je protkán symbolikou křesťanské duchovní tradice a úctou ke katalánskému lidu. Jako příklad lze uvést fakt, že dokončená stavba bude mít výšku 172,5 metrů (nejvyšší věž Ježíše Krista), což je o půl metru méně, než je výška nejvyššího pahorku města, Montjuícu. Gaudí se tak pokorně přibližuje k božímu dílu, aniž by ho překračoval.

Stali jsme také se svědky demonstrace za jednotu Španělska, která se konala 12. října, v den svátku María de Pilar a zároveň den Hispánství, kdy si španělsky hovořící národy připomínají Kolumbovo objevení Ameriky. Atmosféra na hlavní barcelonské třídě Passeig de Gracia byla velmi veselá a uvolněná. Nesetkali jsme se separatistickou části katalánské populace.

Taková byla letošní cesta do Španělska. Tímto velmi děkuji svému drahému kolegovi Vlastimilu Kašpírovi za detailně propracovaný program a především čas, který věnoval přípravě a organizaci tak náročné akce. I díky ní budou mít žáci našich škol na co vzpomínat a mnozí se budou na známá místa rádi vracet. Věřím, že za dva roky opět pro naše žáky připravíme podnětný a zajímavý program. Takže hasta pronto Espaňa.

Lukáš Dittrich, Slovanské gymnázium Olomouc