Už při vstupu do improvizovaného divadelního sálu jsem pocítil pravou atmosféru Vánoc a pohádkového příběhu, který byl poprvé literárně ztvárněn K. J. Erbenem.
Nutno dodat, že téma zlatovlasé panny a této pohádky se stalo základem pro smysluplnou aktivizaci zdejších herců. A tato aktivizace a úsilí sklidily své plnohodnotné a šťavnaté plody v podobě zdařilého divadelního představení.
Zlatovláska, tak jak ji zrežírovala Marcela Kučerová, se ideálně osvědčila pro rozvoj pohybových schopností, exprese a propojení ergoterapie s dramaterapií.
Kolektiv herců a pracovníků Domova se totiž podílel nejenom na dramatickém ztvárnění pohádky, ale také společně vytvářel vkusné a líbivé kulisy a vše co obvykle k divadlu patří.
Obdivoval jsem nejenom samotnou režii, ale také jednotlivé nápady, které známý děj obohatily a učinily pro diváky přitažlivějším.
Jednotlivé scény byly prokládány známými písničkami, pomáhající personál Domova zasahoval do děje přiměřeně, na hercích bylo znát, že mají ze svých výkonů radost.
Děj provázela velice nenuceně a přirozeně princezna Dominika (v hereckém podání Lenky Chmelařové), smyšlená sestra Zlatovlásky. I ona měla zásluhu na plynulé návaznosti jednotlivých hereckých výstupů a scének.
Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným tvůrcům tohoto úspěšného předvánočního představení. Přineslo radost divákům i účinkujícím.
Odjížděl jsem plný dojmů a obdivu k lidem, kteří v sobě nacházejí sílu udělat něco navíc a přispět tak nemalým dílem k tomu, co můžeme nazvat opravdu krásným vánočním dárkem.
Pavel Svoboda
