Zaručeně deklarované známky našimi potomky v měsíci lednu, či ještě den před vysvědčením, se v mnoha případech ukázaly jako liché, Zklamaní rodiče, zpravidla za vydatné podpory neúspěšného potomka, v mnoha případech označují jako jednoznačného viníka příslušného učitele, který ač to má v popisu práce, nepřizpůsobil náročnost probírané látky, intelektuální úrovni žáka či studenta. Světe div se, ale i takovéto názory se objevují při diskuzích s rodiči, kdy je nastolena otázka, co dál, popřípadě kam s ním.

Všeobecně diskutovaná úroveň vzdělanosti, to je suma znalostí a vědomostí absolventů všech stupňů škol a schopnost aplikace těchto znalostí do běžného života, rok od roku klesá. Spolu ruku v ruce s touto skutečností se objevil fenomén citového strádání dětí, zejména v rodinách, kde se vytratily základní atributy vzájemných citových vazeb a jsou v mnoha případech suplovány poskytovanou volností dětem, financemi, či nadstandardními výhodami.

Potkat podnapilého pubescenta určitě není problém, partu dvanáctiletých dětí s cigaretou a k tomu v nočních hodinách, běžná věc, pokud by občan, spěchající brzy ráno do práce, neuviděl převrácené popelnice, utržené směrovky, nebo jinou „zkrášlující“ skutečnost, tak by si mohl myslet, že se stal obětí halucinace a nezbývá mu, nežli vyhledat odborného lékaře.

A nyní zpátky do lavic. Vstupujíc do třídy, může učitel namnoze pozorovat na tvářích některých žáků stopy po prožitcích, které jsou při bližším ohledání i cítit. Vnímavost takto postiženého jedince je snížena na minimum, vzdělávat takového žáka, nemožné. Statisticky je prokázáno, že téměř polovina žáků ve věku 14-17 let pravidelně konzumuje alkohol. Logicky se nabízí otázka, kde na to berou, při dnešních cenách alkoholu, peníze.

Zpátky do lavic. Lituji učitele základních škol, kteří učí poslední ročník, tedy „deváťáky“. Nemohou se totiž na rozdíl od středních škol, s žáky, kteří hrubě a opakovaně porušují řád školy, v rámci zákonných norem, rozloučit. Je pravdou, že tito jedinci se stávají neformálními vůdci skupiny, mají na tuto skupinu negativní vliv a lákají ty, kteří se potřebují někam zařadit a to jsou právě děti z rodin s narušenými citovými vazbami. Kruh se uzavřel.

Co dál? Provést exekuci na potomkovi v době, kdy je dokonáno, je naprosto kontraproduktivní jednání. Naši předkové měli pěkné říkání, dovolím se je zde citovat. „Ohýbaj mě mamko, dokud je mi Janko, až mi bude Jano, neohneš mě mamo“. Zamysleme se nad tímto rčením, mějme na své potomky více času, snažme se jim porozumět a rozumně jim vycházejme vstříc. Neuplácejme je, nikdy nám to nevrátí v dobrém.

Pololetí za námi, pololetí před námi. Relativně dost času, do konce školního roku hodně změnit. Přihlášky na vyšší stupně škol povětšinou odevzdány, nerozhodní mají ještě pár dní času. Začnou se formovat nové vztahy, mnozí změní své dosavadní postoje, přijdou příjemné i měně příjemné životní zkušenosti.

A život jde dál, smějící se i plačící, milý žáku, studente, pedagogu, rodiči.

Autor: M. Gromnica