O přestávkách smích a povyk dětí, během vyučovacích hodin skoro až hrobové ticho, jen občas je slyšet zpoza některých dveří hlas vyučujícího učitele, nebo sborový zpěv žáků při hudební výchově.
To můžete zažít v každé běžné škole. Jo, a taky pravidelné zvonění.
V této maloměstské devítiletce už ale vládne jen to hrobové ticho. Naposledy zde zazvonilo před pár desítkami let, když byla otevřena nová, moderní škola o pár ulic dál.
Město nabídlo budovu poměrně levně na prodej, zakoupil ji podnikatel okresního formátu s tím, že z ní udělá penzion pro důchodce.
Z plánů však poměrně brzy sešlo a tak je tato rozlehlá budova bývalé základní školy ikonou urbexerů, kteří se při návštěvách podepisují na tabuli v učebně 8. třídy.
Autor projektů Vespula photo a Touch of Decay