Od parkoviště v Kozlově je to zhruba dva a půl kilometru po hezké zpevněné cestě, která se posléze změní v pohodlný povalový chodník.

Místo jsme již jednou společně navštívili v roce 2021, přesto se chci s vámi podělit o další nové záběry z tohoto zajímavého místa.

Všechny pocházejí z posledního lednového víkendu tohoto roku, kdy stromy v okolí pramene Odry pokryly vrstvy ledu, které se zapadajícími paprsky slunce malovaly krásné obrazy krajiny ledového království.

Příliš slov by bylo zbytečných, přesto si dovolím pár řádků.

Dnes, především díky úsilí pracovníků Vojenských lesů a statků, divize Lipník nad Bečvou, jsou okolí pramene i samotný přístup k němu hezky upraveny a opatřeny informačními tabulemi seznamujícími návštěvníky s přírodními zákonitostmi i historií oblasti.

Ještě jako student jsem pramen Odry několikrát navštívil, i s žáky potštátské školy jsme v devadesátých letech na místo párkrát zavítali.

Hustý smrkový les, který nás tehdy až k prameni provázel, je dnes již minulostí a pomalu se začíná obnovovat v mnohem pestřejší druhové skladbě.

U pramene Odry je již dlouho vybudován šestiboký altán, zakrývající dolní, Kozlovu náležející pramen, chodník je však nově zbudován a protažen i k hornímu prameni, který v minulosti patřil dnes již zaniklé obci Varhošť.

Obě obce patřily různým vrchnostem a ty se dohadovaly, na koho území vlastně tento evropský veletok pramení. Horní, tzv. „Oderský pramen“ však často v obdobích sucha vysychal, ten dolní pojmenovaný v kronikách „Oderská studánka“ však dával životodárnou vodu celoročně.

Právě ten dolní, kozlovský, je tak dnes nakonec vnímán jako skutečný pramen Odry. V nadmořské výšce 632 metrů tady začíná potůček, který po 854 kilometrech končí jako téměř kilometr široká řeka v Baltském moři.

Zajímavostí je i to, že jen pár desítek metrů jižněji od pramene se nachází rozvodí a zde vyvěrající říčka Olešnice již své vod odvádí do Moravy a dále až do Černého moře.

To, co sem do těchto míst přivádí návštěvníky, je nejen samotný pramen, ale zvláště v období zimy krásná okolní příroda, občas i takto nádherně vyzdobená ledovými korálky, krápníky i praporky.

Přijďte ale kdykoliv, krásně je tady, i když prší a cestu halí mlha.

Karel Machyl