Maluji v Tvých pocitech;
něžně při tom svírám štětce,
nanášeje jemné stíny do Tvých očí,
aniž bys sama pociťovala úzkost šeré.
Maluji v Tvých pocitech;
vybarvuji hlas plátkem zlata,
protože i on hladil jako slunce,
vyzařoval sílu a energii do dálek.
Tak jako v mém srdci
zachovala sis tvář anděla,
já uchovám Tvoji památku
ve svém komorním umění.
Přísahám
a vpisuji do nebe
litery jména dívky,
která zemřela pro prázdný svět.
Nikdy nezapomenu,
jak jsi milovala život
pro kousek světla,
v němž ten tvůj zanikl…
Tomáš Přidal
