V(d)ěčnost samotná je tak krásná…
Tomáš Přidal

Laskavé teplo vychladlo,
labutě obkroužily zapadající slunce
& v náhlé chvíli vymizela všechna radost,
pohasla – jako nikdy dříve…

Co jsi znamenala
pro svoji rodinu,
to nikdo nevyvrátí,
ve vzpomínkách s nimi
zůstaneš napořád.

I s těmi, kteří na Tebe myslí,
zůstaneš tu,
a my Ti dáme stejnou lásku,
jakou jsi Ty darovala nám,

když jsme hmatatelně
cítili Tvůj úsměv,
viditelně se těšili z Tvého jasu
& zálibně sledovali Tvé uvážlivé kroky.

Otisk Tvé duše
je stále živý;
odkaz, který jsi nechala světu
je čistým pohlazením
do útrob tíživých pocitů & jestliže
Tento Den byl Tvojí poslední návštěvou
v těchto zeměpisných šířkách,
věř, že, až se spojí odlehlé břehy,

sami poznáme, že
v(d)ěčnost samotná je tak krásná,
jako bychom navěky milovali,
s vědomím, že láska
nikoho z nás neopouští…

…a my dál nedopustíme,
aby to nejčistší světlo
padalo a mizelo do tmy;
neodpustíme si slzy, ale ani pousmání,
že pro nás jsi & budeš hřejivým okvětím nejmilejších vzpomínek.