LIMIT!


Tomáš Přidal


V bouři mraků

našel jsem svůj Limit!


Rozehnal jsem se

svým samopalem

a uštědřil ošklivému

Mraku nehezkou ránu


(až to zacinkalo)


Druhá rána už byla na ostrý!


Mrak se protrhal,

(jak jsem do něj vystřílel

stříbrné kulky)

a hromozivě zahučel,

přičemž ve vteřině zmizel…


V tu (další) hromozivou ránu

se zpoza Opony

vyřítily dva predátorské Mraky

& namířily na mne svá bleskopí!


Vrhly je v témže okamžiku,

co jsem prudkým manévrem,

v děsivé smrtící chvilce,

strhl řízení


d

o

l

ů


K Zemi.


Téměř jsem se rozplakal,

v oné náhlé záplavě světla,

(osvítila mne snad Naděje?)

když jsem srovnal řízení

a po slovech Otčenáš byl zpátky…


Zpátky ve své lavici,

ve vyučovací hodině,

myšlenkami jsem ovšem lítal

z jedné představy do druhé


Moje oči těkaly

jako ony dva Hromraky,

vysílaly signály

ve šťastném návratu


(do Přítomnosti)


Rozesmál jsem se jako blázen!


Když mne učitel zmrazil okřiknutím:


„Co je legračního na Dvojčatech, která podlehla rakovině destrukce?”


Možná i On si významově uvědomil svůj Limit!

(při použití onoho obratu)


nebo chtěl být jenom zajímavej…

Kdoví.

Ilustrační foto
Nedělní chvilka poezie s Tomášem Přidalem a básní Lovci skarabů
Ilustrační foto.
Čas na poezii s Tomášem Přidalem a novou básní Město je lovec